Ženy ve světě

Anglie očima Lucie Švecové I. část

Lucie, vím o Tobě, že žiješ už nějaký čas v Anglii a patříš tak do hledáčku „žen ve světě“.

 

Mělo s Tvým odjezdem něco společného to, že jsi ve 27 letech trpěla příznaky syndromu vyhoření? Pracovala jsi tehdy jako učitelka, povolání, u kterého se toto onemocnění často vyskytuje…Sama jsem si něčím podobným prošla jako zdravotní sestřička. Došlo to tak daleko, že jsem dala v práci výpoveď, začala se učit anglicky a ve 40 odjela do Anglie jako au pair.

 

Ano i ne. Do Anglie jsem odjížděla ve 33 letech. Tou dobou jsem již byla úplně jiný člověk než ve 27. letech, kdy se u mě objevily příznaky syndromu vyhoření. Nicméně tehdy jsem se rozhodla vědomě začít měnit svůj život, tak abych v něm byla spokojená. Důsledkem je určitě také i to, že teď žiji v Anglii.

Celý příběh Lucie si můžete přečíst ZDE >>>.  Lucie se věnuje harmonizaci duše, mysli, emocí a života vůbec.

Svěřila ses mi s tím, že pravděpodobně by čtenáře o syndromu vyhoření zajímalo více. Já asi jediné co bych k tomu mohla nyní dodat je, že k tomu dochází na základě nízké sebe lásky, zapomínání na vlastní potřeby a i jednání na základě strachu z odmítnutí a pocitu nedostatečnosti. Tak to aspoň bylo u mě.

Pokud by čtenáře téma stresu zajímalo více, tak můžu prozradit, že Lucie právě dokončila e-book „ 5 vhledů o stresu, které změní váš pohled na věc“

 

Proč sis vybrala zrovna Velkou Británii? Byl to Tvůj splněný sen? Nebo, kdo či co, Tě tam zaválo?

Mým opravdovým snem jsou spíše jižanské země, ale Velká Británie svým způsobem byla také, kvůli angličtině. Docela dost let jsem učila angličtinu, i když jsem ji nevystudovala. Byla jsem hlavně velmi zapálený samouk, ale cítila jsem, že mi pořád něco v té dovednosti chybí a tím byla právě autentická zkušenost s jazykem, přímo v daném kulturním prostředí.

 

Tak jsem asi tak 2 roky pořád chodila a přemýšlela, jak bych se mohla dostat do Anglie. Už to třeba i párkrát vypadalo, že budu mít práci a nakonec z toho vždy sešlo.

Až nakonec, když jsem to vůbec nečekala, mi život do cesty přinesl takovou souhru událostí, že vše ke mně přišlo velmi snadno, lehce a takřka úplně samo.

 

Příběh je to na delší vyprávění, ale zkrátím to. Při výletu do Walesu jsem potkala současného přítele. Je to Čech a ve Velké Británii žije již 12 let. Nejdříve jsme za sebou létali a po půl roce jsem se rozhodla se k němu přistěhovat. Rozhodnutí to pro mě bylo jednoduché.

 

LUCIE S PŘÍTELEM

Lucie s přítelem

 

Jak vůbec vznikl nápad vyrazit do ciziny, potažmo do Velké Británie?

 

O životě v cizině jsem snila od malička a věděla jsem, že na to jednou dojde. Otázka byla jen kdy. Vždycky jsem si spíše představovala Itálii nebo Francii. Život mě nakonec zavedl do Velké Británie, čehož vůbec nelituji. Zároveň si myslím, že na přesun do nějaké jižanské země v budoucnu ještě dojde….

 

Inspirovala Tě třeba nějaká kniha o cestování apod.?

 

Ani ne. Spíš jsem „duše – cestovatel“ a asi mě i hodně ovlivnilo vyprávění mého dědečka o vzdálených zemích a cestování.

 

Měla jsi před odjezdem z něčeho strach nebo jsi se vyloženě těšila?

Vyloženě jsem se těšila! Bylo mi skoro 33 a tím, že jsem si to přála od malička, tak jsem si říkala: “Konečně!“

 

Jak reagovalo okolí? Co na tvé rozhodnutí říkali rodiče, sourozenci, příbuzní, kamarádky…? Nerozmlouvali Ti to?

 

Moji rodiče určitě něco podobného ode mě čekali. Věděli, že od vždycky jsem měla boty z toulavého telete. Nic neřekli a rozhodně mi to nerozmlouvali. Avšak první rok jsem z nich cítila určité obavy, jestli se mi daří dobře. To se už usadilo.

 

Celkově si myslím, že je to pro ně docela těžké mít dítě v cizině. Nyní si myslím, že jejich největším strachem je, že budu mít děti v cizině a budou trochu ochuzený o vnoučata.

 

Kamarádi mě jedině podporovali. V dnešní době Facebooku a Skypu není problém udržovat přátelství na dálku. To samé vlastně platí s mojí rodinou. Snažím se jim každý týden volat, což je mnohem častěji, než když jsem žila v Čechách.

 

Jak probíhaly přípravy na odjezd?

Přípravy na odjezd probíhaly asi dva měsíce. Od vyklízení bytu a třídění věcí na daruji-prodám-nechám si, odhlášení ze systému v Čechách a strategii toho, jak budu postupovat v Anglii.

 

Měla jsem jasno, že chci začít pracovat s dětmi. Jednak mám k dětem vztah a zároveň jsem věděla, že to pro mě bude nejsnadnější začátek. Proto jsem si zařizovala i reference v angličtině ze škol, kde jsem pracovala a od rodičů, kterým jsem v Čechách hlídala děti s angličtinou, nebo je měla na příměstském táboře.

 

Další důležitá věc pro mě byla zjištění podrobností ohledně převozu psů do Anglie, protože tady s sebou mám svojí velkou lásku, teď už čtyřletou ohařku.. Nakonec jsem přišla na to, že to není tak složité, jak se říká. Jak dopravit psa do Anglie si můžete přečíst ZDE >>>.

 

Jaké byly první dojmy z Velké Británie? 

 

V mém případě spíše šlo o první dojmy z Londýna. Londýn je hodně specifický, není to typická Anglie. No a první dojem byl “kulturní šok“. A tím nemyslím kulturní pestrost, tu tady miluji.

 

Spíš jsem vnímala, určitou odtažitost Londýňanů, anonymitu a někdy až agresivitu a nenávist. Nazvala bych to až takovou „ponorkou“ ve veřejném prostoru. Ono je tu opravdu neuvěřitelné množství lidí na relativně malém prostoru. Oční kontakt na ulici prostě neexistuje a považuje se dokonce za neslušný.

Taky mě šokoval nepořádek na ulicích, spousta lidí jde a upustí cokoli, kde je to zrovna napadne.

Kde jsi v Anglii pracovala a jaké to bylo?

A šok jsem právě i utrpěla v prvních zaměstnáních. Lidé jsou tady často v práci zneužívaní jen proto, že na vaše místo čeká další stovka, ne-li tisíc lidí. Je to ale o tom si to nenechat líbit, nevzdávat a hledat a měnit, dokud si člověk nenajde blízké prostředí a dokud mu to nesedne.

Neměla jsem problém najít práci. Hned jsem začala s hlídáním dětí. Ale prostřídala jsem dvě rodiny a až třetí mi sedla a u ní jsem doteď. Máme hezký přátelský vztah a stala jsem se jejich součástí.

Zároveň jsem hned první ušetřené peníze investovala do reklamy, tenkrát na reiki ošetření a získala první klienty.

 

Vyskytl se i u Tebe, učitelky angličtiny v ČR, problém s angličtinou?

Vyloženě jazyková bariéra ne. Byla jsem vybavená dobře. Ale samozřejmě jsem měla problém odposlechnout vše z hovorové rychlé řeči, všech různých dialektů a i přízvuků různých cizinců. Musím ale říct, že cizí přízvuky jsem si oblíbila a příjde mi, že přináší do angličtiny zajímavou pestrost. Doteď mám, ale problém rozumět např. Skotům nebo Velšanům, zvlášť po telefonu.

 

Na začátku taky pro mě bylo těžké se za sebe postavit v angličtině anebo vyjádřit emoce.

 

Můžeš prozradit, v které oblasti konkrétně jsi, jak dlouho? 

Momentálně jsem 2 roky v Londýně a za necelý měsíc plánuji stěhování do západní Anglie. Nejsem městský člověk, a tak se mi po 2 letech plní další sen o anglickém venkově.

 

Jaká jaká je Tvá práce?

Na částečný úvazek pracuji s dětmi. Od pondělí do čtvrtka na cca 3-4 hodiny odpoledne, abych měla vždy určitý finanční základ jistý.

Jinak si tu od začátku buduji soukromou praxi alternativního léčení. Moje vize je, po přestěhování, už dělat jenom to.

 

Co máš na dané zemi ráda?

Mám ráda dostupnost zdravého jídla. Kulturní pestrost. A to, že se tu člověku více otevírá mysl a vůbec dveře do celého světa.

13383800_10205242956948443_1510005837_o

 

Děkuji za vyprávění Lucii Švecové , autorce e-booku „5 vhledů o stresu, které změní váš pohled na věc“ a e-booku Jak zvládat stres s E.F.T.

a těším se na brzké pokračování příběhu o jejím životě ve světě.

S Luckou se můžete spojit i na FB SVOBODA BYTÍ

 

 

Rozhovor s Lucií připravila Adéla Kubešová,

milovnice Anglie a angličtiny

Adéla Kubešová

40+! No a? Plňte si sny a vyražte třeba do Anglie. Ve 40 letech jsem si odjezdem do krásné Anglie splnila dávný sen. Teď pomáhám s angličtinou a odjezdem do Anglie i ostatním ženám, aby mohly roztáhnout křídla a rozletět se za radostnějším a naplněnějším životem.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *