Ženy ve světě

Moje cesta do Itálie

Do Itálie jsem se přestěhovala relativně nedávno, a to před 8 měsíci. Italština a Itálie se ale mým životem proplétají již 12 let.

Italsky jsem se začala učit ještě před svou první návštěvou Itálie a to jen proto, že se mi tento jazyk líbil.

První krok do neznáma

Po pár letech jazykovky se mi poprvé naskytla příležitost odjet na delší dobu do Itálie, a to jako au-pair na 2,5 měsíce do Janova. Tato zkušenost pro mě byla velkým mezníkem – poprvé na delší dobu sama v cizí zemi a rodině. Byla jsem nucena překonávat nejen jazykové, ale i kulturní a jiné bariéry. Tehdy to byl pro mě docela šok, ale v pozitivním smyslu slova – překročila jsem své limity a moje komfortní zóna se o pár centimetrů zvětšila.

O pár let později ale zpětně vidím, že tehdy to byla ještě procházka růžovým sadem. V podstatě vše důležité jsem měla zařízené přes agenturu a já jsem musela řešit jen každodenní maličkosti, například kde koupím známku na pohled nebo kde najít wi-fi připojení.

Opravdová „škola“ mě čekala až o 3 roky později, když jsem se vydala na 6 měsíců na studijní pobyt na jih Itálie. Tady už jsem si musela všechno zařídit a vytelefonovat sama. Často jsem ani nevěděla, co vlastně si potřebuji zařídit. Tam jsem poprvé doopravdy ocenila obrovskou italskou vstřícnost, typickou hlavně pro jižní regiony.

Kohokoliv jsem oslovila – ať už na univerzitě, v obchodě nebo na ulici – vždy se mi snažili co nejlépe poradit či pomoci. A vždy přidali pár milých slov a úsměv navíc.

Pohoda na jihu

Kdokoliv z vás se chystá na delší pobyt do Itálie – ať už poznávat kulturu, jako au-pair nebo studovat, doporučuju určitě jih Itálie. Lidé jsou tu neuvěřitelně pohodoví, rádi se baví, nic moc neřeší a přes léto se tu žije hlavně v noci. Každý den najdete v okolí několik akcí všeho druhu – malé či větší pouliční koncerty, slavnosti jídla, taneční zábavy. Všichni si tu rádi povídají a to v každé situaci.

lenakarneval

Není výjimkou, když v řadě u pokladny čekáte o 15 minut déle než byste museli, protože paní pokladní si mezitím s každým zákazníkem obšírně povykládá, co je nového, kdo onemocněl a co bude paní vařit k večeři. Co mě ale udivilo nejvíc, byl fakt, že v čekající frontě si NIKDO nestěžuje. Každý prostě jen čeká na to, až přijde na řadu a taky prohodí pár slov. Na čas tu nikdo nehraje.

Pro někoho může být ale tento styl života až přespříliš pohodový. Pro autobusy tu neexistuje jízdní řád, všechny akce začínají se zpožděním 1-2 hodiny a když se s Italem domluvíte, že si dáte sraz v 9, tak klidně můžete přijít v 10 a ještě si na něho počkáte. Proto….

…jestliže se chystáte do Itálie natrvalo nebo pracovně, zamiřte raději na sever.

A to jsem taky nakonec udělala já.

V listopadu minulého roku nakonec padlo definitivní rozhodnutí – k 31. 1. 2016 ukončím všechny své aktivity v ČR a udělám to. Konečně se přestěhuju do Itálie.

A jaké to bylo po příjezdu?

Všelijaké, ale ani lepší ani horší, než jsem to čekala. S prací je to v Itálii pořád ještě složité a nezaměstnanost je velmi vysoká. Není žádnou výjimkou, když mladí lidé po ukončení studia hledají práci i 2-3 roky.

Mojí velkou výhodou byla jazyková vybavenost a taky několikaleté pracovní zkušenosti v administrativě, prodeji, výuce a překladatelství.

Proti mně stál fakt, že jsem cizinka, která ještě nikdy předtím v Itálii nepracovala. Italové jsou k cizincům ve většině situací velmi přátelští, ale jako národ jsou velmi soudržní se sklonem pomáhat si mezi sebou. Proto když mají na pohovoru lépe kvalifikovaného cizince proti méně zkušenému Italovi, ve většině případů z tohoto důvodu přijmou Itala.

Zachránily mě jazyky

Proto jsem měla štěstí, když jsem si po 3 měsících velmi intenzivního hledání, stovkách zaslaných životopisů a desítkách pohovorů našla práci v obchodě s plavkami a spodním prádlem s asistovaným prodejem. A to rovnou na velmi prestižním místě – Verona, via Mazzini (rozuměj Pařížská ulice v Praze).

lenapyzamo

Nepochybuji o tom, že mojí vstupenkou byla znalost jazyků, protože přes léto dvě třetiny klientů tvoří cizinci.

Při běžném styku s lidmi jsem se v Itálii zatím nesetkala ani s náznakem odmítavého postoje k tomu, že jsem cizinka. Naopak, lidé všech generací se mě po zaslechnutí mého přízvuku hned zvědavě ptají, odkud jsem. Po mé odpovědi VŽDY slyším pochvalná slova o Praze.

Co se týče cizinců, hlavně ve větších městech na severu jich najdete obrovské množství. Jen mezi mými 8 kolegyněmi jsou holky z Rumunska, Moldávie, Polska a Kolumbie.

Pro život v Itálii je nutná velká dávka trpělivosti

Zatím vím, že jsem ještě na úplném začátku začleňování do italské společnosti, hlavně co se týká nejrůznějších administrativních úkonů, které jsou tady mnohem komplikovanější a časově náročnější než u nás a mnohdy ani samotní Italové nemají přehled o tom, co všechno a jakým způsobem je potřeba vyřídit. Není vůbec žádnou výjimkou, když vás posílají z jedné instituce do druhé a zpět a tak třeba jen vyřízení trvalého pobytu v konečném důsledku trvá 6 měsíců.

A co dál?

Mým snem je v příštích letech procestovat nejen Itálii ale i další země, proto se mimo klasické práce věnuji i online podnikání zaměřené na netradiční výuku jazyků, kde využívám všech svých zkušeností z cest i z výuky jazyků. Jestliže i vy chcete zlepšit své jazykové schopnosti v jakémkoliv jazyce, stavte se za mnou na www.5slovicekdenne.cz

lenaexpo

Lenka Bělašková

Adéla Kubešová

40+! No a? Plňte si sny a vyražte třeba do Anglie. Ve 40 letech jsem si odjezdem do krásné Anglie splnila dávný sen. Teď pomáhám s angličtinou a odjezdem do Anglie i ostatním ženám, aby mohly roztáhnout křídla a rozletět se za radostnějším a naplněnějším životem.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *