Ženy ve světě

Vánoce v Miláně

Vánoce se v Itálii slaví úplně jinak než u nás. Mnohem více v americkém stylu. V tomto směru je Itálie zemí velkých rozdílů, kde se během svátků mísí tradice z dvaceti částí země. Je tedy normální, že se v každé rodině slaví trochu jinak. V tomto článku popisuji průběh Vánoc v naší rodině, která je původně z Kalábrie, ale poslední generace už pochází se severu Itálie. Je to tedy takový mix tradic.

A jak to tedy probíhá?

Vánoce v Itálii jsou ve znamení červené. Převážná část vánoční výzdoby je laděná do červena, všude jsou malí i velcí Santa Clausové a jejich zahnutá vánoční lízátka. Červené jsou ubrusy, mašle i čepice s motivem Santy Clause. Na Boží hod se ženy a děti oblékají do červených šatů a usedají k červeně prostřenému stolu.

Jestli jste, jako já, odchovaní na bílých Vánocích s Ježíškem v barvách zelené, zlaté, stříbrné (a trochu té červené), tak to může být dost velký kulturní šok, na který si můžete zvykat i několik let (nebo vůbec). Italové většinou neslaví Štědrý večer jako takový, ale až Boží hod, tedy 25. prosince. To je významné datum, kdy tráví čas společně celá rodina. Na Štědrý večer se tradičně chodí do kostela na půlnoční mši a nejí se maso.

Vánoční trhy (bez svařeného vína)

K Vánocům samozřejmě patří i vánoční trhy a rozsvícení stromečku na Piazza del Duomo (nejvýznamnější náměstí s dómem). Tyto trhy jsou o něco větší než ty na Staroměstském náměstí v Praze. Prodávají zde krom typických salámů a velkého výběru oliv a sýrů i hromady sušeného ovoce ze všech koutů světa. Také snad všechny druhy ořechů, obalených v čokoládě.

V dalších stáncích najdete i typické sladkosti z jižní části Itálie, například torrone (vyrobeného z mandlí, ořechů a medu na způsob tureckého medu) nebo typické marcipánové sladkosti ze Sicílie. Krom jídla zde můžete nakoupit i šály, čepice, svetry, knížky, vánoční ozdoby nebo silikonové pomocníky do kuchyně. Primárně jsou ale trhy o pochutinách.

Svařené víno nebo horká medovina mi tady bohužel trošku chybí. Ale na druhou stranu si moc neumím představit, že by ho někdo na trzích nabízel a lidé by se procházeli s horkým vínem v ruce.

Nepatřilo by to sem. Zato velké a měkké pečené kaštany najdete na každém rohu. Jsou vynikající a připomínají mi české Vánoce.

Velký úspěch má během celého zimního (nejen vánočního) období horká čokoláda – sladká hustá hnědá hmota ve velkém hrnku, která se jí lžičkou, ideálně s kopcem šlehačky. Pokud se Vám podaří to celé zkonzumovat, už nepotřebujete večeři.

A jak je to s jídlem?

Když jsem poprvé žádala moji tchýni (se kterou mám velmi dobrý vztah) o typické italské jídlo na Štědrý večer, tak se na mě chvíli zkoumavě dívala a pak mi vysvětlila, že mi ráda připraví cokoliv, co mi bude chutnat, například těstoviny s tuňákem… Představovala jsem si něco na způsob kapra, tedy sváteční jídlo, které se připravuje jen jeden večer z celého roku. Ale to se tady vůbec na Štědrý večer nedělá.

Moje první Vánoce v Miláně jsme byli na návštěvě u bratra mého manžela. Štědrovečerní večeře byla formou bufetu v obýváku. Na stojáka a s plastovými talířky. Překvapilo mě to nepřipravenou a trochu jsem to obrečela. Od následujícího roku jsem zavedla tradice Štědrého večera u nás. Chytlo se to 🙂

A kdopak nosí dárky?

Žádné, ale vůbec žádné dítě nevěří na Ježíška, protože tady dárky nosí Santa Claus. Je to zvláštní, když si uvědomíme že Itálie je považována za nejvíce křesťanskou zemi v Evropě, ne?

24. večer tedy děti připraví pro Santu Clause sklenici mléka a sušenky jako poděkování za dárečky. Santa pochopitelně přiletí se sobím spřežením a procpe se komínem. (Který ve většině bytů není, na což mě vychytrale upozornila moje šestiletá dcera.)

25. prosince je velký den

Ještě neumytí a v pyžamu se sobem otevíráme dárečky a pak lehce snídáme. Jen lehce, protože nás čeká od oběda až do večera doslova maraton jídla, který víceméně spojuje oběd s večeří u další části rodiny. Já připravuji pohoštění na Štědrý večer, protože chci dětem předat něco z českých tradic. Na tradičních italských Vánocích jsme hosty. Ještě než usedneme k červeně prostřenému stolu, nesmí chybět přípitek, většinou jde o italské bílé kvalitní šumivé víno.

Pohoštění začíná předkrmy: Lososový tatarák s pomerančem, telecí plátky s tuňákovou majonézou, malé papriky plněné tuňákem, bramborový salát a další dva podobné, uzený losos podávaný s hoblinkami čerstvého másla a opečeným toastovým chlebem. K tomu několik druhů pršutu a salámů.

Jíme pomalu, jídla je opravdu hodně a není kam spěchat. Posloucháme italské a americké vánoční písničky, popíjíme a bavíme se. Děti si hrají s dárky, které dostaly hned při příchodu. Santa Claus je nechal v noci pod stromečkem. Po studených předkrmech následuje vývar z kapouna (vykastrovaný mladý kohout) s tortellinami (malé těstoviny plněné směsí masa, existuje několik druhů). To je typické jídlo, které nesmí na Boží hod chybět, a pokud jsou tortellini domácí výroby, pak jsou chloubou paní domu. Během pozdního odpoledne, kdy už jsme všichni více či méně povzbuzeni vínem, přichází hlavní chod.

Tradičním hlavním chodem je kapoun, tedy něco mezi kohoutem a kuřetem. Kapoun je kohout, vykastrovaný ve dvou měsících věku z důvodu většího objemu a měkčího masa. Poslední měsíc před porážkou (tedy od 5. měsíce) je živen jen mléčnými výrobky.

Údajně má maso kapouna zvláštní, zajímavou chuť. Osobně nevím, nikdy jsem si výrazně jiné chutě nevšimla. Myslím, že kdybych dostala místo kapouna dobře upečené kuře, asi to nepoznám… Ale uznávám, že to může být množstvím vypitého vína, kapoun se totiž podává několik hodin od zahájení svátečního oběda. Na druhou stranu, ani větší množství vypitého alkoholu by mi, myslím, nebránilo ocenit dobře propečenou kachnu s červeným zelím a bramborovým knedlíkem.

Mezitím se bavíme a hrajeme vánoční tombolu, to je na Boží hod tradice snad každé italské rodiny. Hrajeme o drobné peníze (centy, maximálně několik eur) a děti se náramně baví. Vánoční tombola je trochu jiná než u nás, vyplňují se číselné tabulky, a až když jsou kompletní, tak se vyhrává. Samozřejmě děti nepily žádný alkohol, tak vyhrávají.

Po delší přestávce, aby se nám uvolnil malinkatý kousek v žaludku, přichází na řadu dezert. Tím nejtypičtějším je panettone. Je z těsta, které je podobné vánočce, jen trochu tahavější a měkčí. Panettone může mít různé náplně – čokoládovou, krémovou nebo pistáciovou. Pokud je bez náplně, tak bývají do těsta přimíchané hrozinky a kandované ovoce.

Na severu Itálie je o něco oblíbenější pandoro, který je vyšší než panettone, formou připomíná vánoční stromeček a je jen pocukrovaný, jinak bez náplně. Může se podávat s teplou vanilkovou nebo čokoládovou polevou.

Dalším typickým vánočním dezertem je pignolata, což jsou malé smažené kuličky zalité medem a posypané barevným cukrovým zdobením.

Po náročném „obědě“ se ještě nějakou dobu bavíme, přehráváme rodinná videa nebo hrajeme tombolu. Popíjíme a užíváme si vánoční atmosféru, než se rozloučíme.

Maria Jurková

 

Maria Jurková

Zajímají mě souvislosti mezi jídlem a zdravím. Ráda se cítím dobře ve svém těle a chci abychom já i moje děti byli zdravé. Proto vařím bez lepku, mléka a cukru. Více o mě si přečtěte tady>>

 

Napsala jsem pro vás e-book: 5 ořechových pochoutek (nejen pro děti)

Recepty a zajímavé články najdete na mém blogu: http://mariajurkova.cz/

Moje fb – stránka: Chutně bez lepku, mléka a cukru

Marta Kluchová

Ženy jako Vy, které vyrazily do světa plnit si své sny. Teď pomáhají ostatním, roztáhnout křídla a letět za radostnějším a naplněnějším životem. Poradí Vám cestu, abyste doletěli do cíle bez pochroumaných křídel.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *