Ženy ve světě

Sladké bulharské Vánoce

Jak se slaví Vánoce v Bulharsku?

Ve staré bulharské národní tradici se ve vánočních svátcích spojují charakteristické prvky pohanství, řecko-římské slavnostnosti a křesťanství. V dnešní době se některé z nich zachovaly, ale dodržují se víc na vesnicích.

Vánoce se v Bulharsku slaví vždy 25. prosince. Bulharsky se nazývají Roždestvo Christovo nebo Koleda. Asi i koledy, co se zpívají v Čechách, mají původ ve starém římském svátku Kalende. Na začátku nového letopočtu to byl populární svátek, kdy Římané přinášeli oběti svým bohům, pořádali hry, vyměňovali si dary. Tento svátek měl velký vliv na svátky mnoha národů.

Novoroční svátek, podobný římskému Kalende, měli také Slované. Ten byl na počest boha úrody Dadže. Oslavy doprovázely bohaté magikodramatické rituály. Během staletí se tyto rituály měnily, ale jejich zbytky jsou zachované i v současných vánočních a novoročních tradicích. Podle tradiční lidové víry porodní bolesti Matky Boží začaly na Ignažden, 20.  24. porodila a  oznámila to 25. prosince.

Tak celý cyklus bulharských Vánočních svátků začíná 20. prosince – Ignažden, to je svátek všech mužů jménem Ignat. Kdysi lid považoval Ignažden za začátek nového roku. Hlavním zvykem tohoto svátku je tzv. polaz – návštěva do domu. Považuje se za moc důležité, jaký člověk v tento den jako první vejde do domu – hodný nebo špatný, pracovitý nebo líný. Je to znamením toho, jak se v následujícím roce bude dařit domu a jeho obyvatelům. Host podle tradice přeje zdraví, plodnost lidem i zvířatům a hojnou úrodu. Samozřejmě, následuje hostina.

Samotné vánoční oslavy začínají 24. a končí 26. prosince. 24. je Malá Koleda, ale víc populární je název Štědrý večer, který se bulharsky nazývá Badni večer (Бъдни вечер). Pro lidi je Malá Koleda dnem, kdy se narodil Mladý Bůh (Mlada Boga). 24. dopoledne se dělá zabíjačka, zabíjí se speciálně pro tento den vykrmovaný vepř. Žádná domácnost se neobejde bez vepřového. Možná i tento rituál měl svou roli ve fonetické transformaci slova „kalendy“ na „koleda“ – slovo „podřezávám“ bulharsky zní „koľa“, přímo to navazuje na tuto tradici.

Jedním z tradičních bulharských zvyků je tzv. koledování (koleduvane – коледуване). Skupiny svobodných chlapců – koledníci (koledari – коледари) v národních krojích, se speciální výzdobou na čepicích, vedené starším mužem, nazývaným „stanenik“ obchází předem vybranou čtvrť. Koledníci obchází domy a cestou, před domem i v domě zpívají speciální rituální písně, stejně jako v Čechách koledy. Obecně jsou tyto písně rituálním přáním štěstí v rodině, dobré úrody a blahobytu a jsou pro všechny obyvatele domu. Doba na koledování je tradicí přísně určená – od půlnoci po Štědrém večeru do východu slunce.

Podle lidové pověry se v té době zjevují různé nadpřirozené bytosti – čerti, vampíři, skřítci a pod., a koledníci svými písněmi mají tu sílu je vyhnat. S východem slunce bytosti ztrácí svou moc a rituál koledování končí. Během celého rituálu majitelé domů obdarovávají koledníky rituálním chlebem, masem, slaninou, fazolemi, vínem a penězi. Koledování končí společnou hostinou, kde jsou zváni i ostatní ženatí muži, které koledníci navštívili. Zbylé jídlo se potom prodává a peníze se darují chudým nebo kostelu, škole. atd.

Šťedrovečerní stůl

Když nastane čas večeře, všichni se postaví u stolu. Hospodyně pronáší zaříkávání za dobrou úrodu a rozlomí největší rituální chleba, nazývaný bogovica. První kousek je pro mrtvé, pokládá se k ikoně Matky Boží. Každý člen rodiny si ulomí kousek chleba a podle jeho velikosti se soudí, jak velké bude mít štěstí. Když si sednou, už nikdo nevstává. Jestli je něco potřeba, přinese to nejstarší muž skloněný v předklonu, aby byla i pšenice skloněná. Celou noc v ohni hoří badnik – dubové nebo hruškové dřevo. Nedohořelá část se používá na různé rituály pro velkou úrodnost a zdraví.

Tak to vypadalo dřív, možná i teď v některých oblastech nebo víc na vesnicích. Ale i dnes má vánoční stůl pořád stejný symbolický význam. Stále na něm hlavní místo mají chleba a víno, které symbolizují tělo a krev Ježíše Krista. Tradiční stůl na Štědrý večer se skládá jen z bezmasých jídel, protože tím končí 40 denní masopust. I dnes se na šťedrovečerní stůl stále připravují podle starých bulharských tradic jen bezmasá jídla a těch musí být lichý počet – 5, 7, 9, 11 atd.

Králem, nebo spíš královnou stolu je pořád rituální chleba, bulharsky se nazývá „pitka“ (питка). Dává se do ní největší mince jako symbol hojnosti.

I dnes jsou na štědrovečerním stole ta samá tradiční jídla – vařená pšenice, fazole, zelné závitky. Nesmí tam chybět také zimní saláty, které jsou v tu dobu už hotové. Stůl také obohacuje tradiční místní ovoce v naturální formě – jablka, hrušky, oblíbené kdoule, hroznové víno a ořechy. A v dnešní době, samozřejmě, krásně voňavé pomeranče a mandarinky.

Ještě něco, co nesmí chybět, je typická specialita – kompot ze sušeného ovoce, které bylo usušeno na podzim – švestky, jablka a hrušky. Bulharsky se nazývá ošav (ошав). Z této směsi sušeného ovoce se celou zimu vaří výborný kompot. Je v něm doopravdy jakési kouzlo, které mu přidává voňavý muškát, nazývaný bulharsky indriše (индрише). Na vánoční stůl se také dávají pečené buráky. A vše, co země urodí, se na vánoční stůl nabízí Bohu pro požehnaní. A nakonec se vše, co zbyde z večeře, nechává v noci na stole, aby měl Ježíšek jídlo, když se narodí.

Ptáte se, kdepak je kapr? 6. prosince se v Bulharsku slaví Svátý Mikuláš. A protože je mimo jiné obráncem víry a patronem námořnictva, v bulharské tradici se zachoval národní zvyk jíst kapra na Svátého Mikuláše.

Mariya Petrova

Váš průvodce po Bulharsku

 

Jsem Bulharka a expertka na bulharštinu. Jíž víc než 13 let se zabývám překladatelskou činností.  Zabývám se překládáním, převážně z češtiny do bulharštiny. Je to moje vášeň. Každý překlad je pro mne velkou výzvou protože většina věcí se v obou jazycích říká dost odlišným způsobem.

Bulharská kuchyně je moje dávná vášeň, která mě neopustila ani po 20 letech v Čechách.

A před třemi lety mne kamarádka doslova „dokopala“ k tomu, abych začala vyučovat češtinu. Jsem jí za to nesmírně vděčná, a také za to, že mi dodala odvahu začít!

Moje vášně jsou vaření a překlady.Vášně mám dvě a skloubím je tady.

Kuchařka s učebnicí se už zrodila, s chutí kouzlo bulharštiny odkrývá. Povím vám pohádku. O babičce Mary. Přijela do Čech udělat kariéru, měla však zdolat jazykovou bariéru. Od té doby uplynul nějaký ten pátek. Dnes je pro ni každý den jako svátek. VŽDYCKY ALE TAK NEBYLO! Prožila hrozné peklo! Neuměla holt česky, kolikrát to s ní málem seklo. Hodně dlouho šprtala, ve dne a v noci dřela, ale věděla kam míří… vydržela.

Ráda vaří, hodně čte, překládá,kouzelné básničky nám skládá. Vaření je její dávná vášeň, bulharské dobrůtky – jedna báseň! Nejenom to, vše dál pokračuje… S výukou bulharštiny pak je spojuje – kulinární orchestr dnes diriguje – slovní guláš vaří, stravitelnost vám zaručuje. Jestli přemýšlíte, co je to za mňamka – s bulharskými slovíčky je to seznamka. Slovní guláš je v Bulharsku na denním pořádku, Proto k receptům chtěla přidat jen pár řádků. Myslela, že se vejdou na malou pohlednici, jen se to zvrtlo – zrodila se z toho učebnice:

Do bulharštiny s chutí

Jsem také autorkou e-booku SEZNAMKA S AZBUKOU

Recepty na tradiční bulharské dobroty najdete na mém blogu

Je libo víno? BOŽSKÁ VÍNA Z BULHARSKA najdete tady

Fb- stránka: JAK CHUTNÁ BULHARSKO

Mariya Petrova – Vás průvodce po Bulharsku: http://www.mariapetrova.cz/

 

Marta Kluchová

Ženy jako Vy, které vyrazily do světa plnit si své sny. Teď pomáhají ostatním, roztáhnout křídla a letět za radostnějším a naplněnějším životem. Poradí Vám cestu, abyste doletěli do cíle bez pochroumaných křídel.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *