Banánové Muffiny ze špaldové celozrnné mouky

Potěším ženy, které nemají čas zdržovat se vážením surovin nebo je to nebaví. Vše zvládnete  za pomoci hrníčků a lžiček. 🙂 Nebojte, pro ty z vás, které jako já raději vše odvažujete, přidávám i přesnou gramáž. 😀

Potřebuji vědět přesné množství surovin, protože mi při hubnutí pomáhají Kalorické tabulky.cz, které jsou v základní, plně dostačující verzi, zdarma. Sama jsem se jim dlouho bránila, ale na rady několika kamarádek jsem je začala používat a jsem z nich nadšená. Také ženy v mé FB hubnoucí skupince Máme rády své ženské tělo si je nemohou vynachválit.

Koncem února jsem si v prodejně Tescoma na Národní třídě, pořídila svou první silikonovou formu na muffiny. Už už jsem sahala po klasické plechové, ale mé rozhodnutí ovlivnila cena. Ta silikonová byla v akci o stovku levnější. 😀 Má praktická povaha Kozoroha se jasně projevila.

Těšila jsem se, až silikon vyzkouším a potvrdím nebo vyvrátím jeho kvality. Několik mých kamarádek si silikon nemůže vynachválit. Maminka a její vrstevnice jsou zase zvyklé na klasiku.

Den D nadešel 15. března 2021. Po práci jsem zajela do zdravé výživy Bio Day na Budějovickou pro celozrnnou špaldovou mouku. Recept jsem si našla v mé oblíbené zdravé kuchařce HNED TO BUDE! od pana doktora Igora Bukovského, kterou napsal s kuchařem Palo Liptákem. 🙂

Jeden Muffin mi vyšel na 270 kCal. K němu si ještě na snídani nebo svačinu přidávám bílý jogurt (ideálně 3,5 procenta tuku, já mám ráda Bílý jogurt z Valašska, který obsahuje 3,1 g tuku) kvůli splnění denního limitu bílkovin, které jsou při hubnutí i vyrýsování postavy do letních šatů, stěžejní. Měly byste přijímat denně alespoň 1 g na 1 kg vaší váhy. Tzn., že 100kilová žena potřebuje denně minimálně 100 gramů bílkovin. Nemá se ale jíst více jak 30 g bílkovin najednou. Je potřeba si je rozložit do všech pěti jídel.

SUROVINY na 12 velkých Muffinů:

Forma na 12 Muffinů: SILIKON
  • 2 hrnky celozrnné mouky (dala jsem špaldovou, která je jedničkou mezi moukami), 500 g
  • 2 čajové lžičky kypřicího prášku do pečiva (kupuji bezfosfátový bezlepkový od českého výrobce Amylon.cz), dala jsem celý
  • 1/4 čajové lžičky mořské soli (používám Alpskou sůl s jodem), 2 g
  • 1/2 čajové lžičky mleté skořice
  • 3 hodně zralé banány (u mě, v hubnoucí skupince Máme rády své ženské tělo, jim říkáme „unavení staroušci“), 330 g
  • 1 vaječný bílek
  • 3 polévkové lžíce hnědého cukru, 30 g
  • 3 polévkové lžíce nasekaných ořechů(dala jsem vlašáky), 50 g
  • 4 polévkové lžíce oleje, 45 ml
  • 6 polévkových lžic rozinek (dávám macerované v rumu)
Banánové Muffiny: SUROVINY

POSTUP

  1. Troubu předehřejeme na 180 st. C.
  2. Formu na muffiny vymažeme tukem a vysypeme moukou (já mám sprej od Tescomy proto už formu moukou nevysypávám).
  3. Ve velké míse smícháme sypké suroviny: mouku, prášek do pečiva, sůl, rozinky, skořici a ořechy.
  4. Banány oloupeme a rozšleháme (použila jsem tyčový mixér, rozšlehat metlou mi to nešlo, nepřejte si vidět ten binec v kuchyni, co mi z tohoto pokusu vznikl) spolu s cukrem, bílkem a olejem.
  5. Teď smícháme úplně vše dohromady, je potřeba míchat jen krátce, aby nezačal pracovat kypřící prášek a koláče nebyly „kypré“.
  6. Směs vlijeme (no tak já měla těsto tak tuhé, že vlít opravdu nešlo, proto jsem rukama tvořila kouličky a ty rozprostírala do formiček) do připravené formy na muffiny.
  7. Pečeme v předehřáté troubě asi 20 minut.
  8. Necháme vychladnout a podáváme.
  9. Dobrou chuť!

Banánové muffiny ze špaldové celozrnné mouky budou určitě  chutnat celé rodině o Velikonocích

A jak hodnotím silikonový plech na muffiny? Za mě jednička s hvězdičkou! 🙂

Mám radost, že jsem upekla své první zdravé Muffiny. Děvčata, varování! Nepečte je jako já večer, kdy už máme slabou vůli a jsme po pečení, práci a nákupech unavené.

Původní plán, schovat muffiny na snídani nevyšel. Jeden jsem musela zblajznout hned.

Nešlo odolat! 🙂 Ale stál za to. 😀

Dobrou chuť

Vám přeje

Adéla už večeřela♠

Pečená ovesná kaše s brusinkami

Recept od MUDr. Václavy Kunové z Rozumné hubnutí mě zaujal nejen nízkou cenou, ale hlavně snadnou a rychlou přípravou. Trvá jen 5 minut a dalších 45 už se nám kaše sama peče v troubě. 🙂 A přitom obsahuje vše, co naše tělo vyživí.

Navíc je kaše velice vhodnou snídaní pro probíhající zimní období. Teplé jídlo nás za chladných rán zahřeje a udělá dobrý základ na celý den. Velký ohlas měla i v mé podporující FB hubnoucí skupině žen Máme rády své ženské tělo. 🙂

Teď už ke zdravé pečené ovesné kaši od paní doktorky Kunové. Recept je součástí série jídelníčků, sedm dní od snídaně po večeře, na čtyři roční období, které chutnají a nezatíží naši kapsu. Tento je ze Zimního jídelníčku pro zdravé hubnutí.

Jelikož jsem byla 1 000 čtenář jejího e-booku Jak správně využít bílkoviny při hubnutí zdarma, který jsem získala po registraci do newsletteru, mi paní doktorka poslala jako poděkování tyto placené jídelníčky jako dárek. Navíc mi paní doktorka dovolila zveřejnit její recept zde na mém blogu. Děkuji, jsem vám moc vděčná, paní doktorko.:)

JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA

Každý z e-booků vám přináší kompletní jídelníčky na sedm dní sestavené z dobře dostupných surovin a v přijatelných cenách. Jídelníčky s celkovou energetickou hodnotou kolem 6500 kJ/den obsahují vyšší množství bílkovin a díky strategickým kombinacím se sacharidy o nižším glykemickém indexu udržují vyrovnanou celodenní glykemickou křivku.

Tím pádem byste po celý den neměli pociťovat hlad ani chutě a měli byste hubnout z tukových zásob, nikoli aktivní tělesnou hmotu. Jídelníčky jsou navrženy tak, abyste denně snědli 500 g zeleniny a přibližně 200 g ovoce.

MUDr. Václava Kunová

U každého jídla najdete rozpis surovin, postup a nutriční hodnoty.

Recept je na dvě porce. Jedna porce vychází na cca 300 kcal tzn. 1 200 kJ. Jedna porce bez ovoce vychází na 18 Kč. Vše zapisuji do Kalorických tabulek. Jsou výborným pomocníkem a můžete je využívat v základní, plně dostačující verzi, zdarma. Kalkulačka, jak přepočítáme kcal na kJ je tady. V zásadě 1 kcal = 4 kJ.

Složení živin v jedné porci:

  • Bílkoviny 20 g
  • Sacharidy 39 g
  • Tuky 6, 7 g
  • Vláknina 4,7 g
  • Vápník 241 mg.

Ingredience

2 porce
Suroviny na ovesnou kaši s brusinkami

Postup přípravy receptu

  1. Předehřejte troubu na 150 stupňů C.
  2. V zapékací misce o velikosti přibližně 15 x 15 m promíchejte vločky s proteinovým práškem, solí a skořicí.
  3. Přidejte brusinky a dýňová semínka.
  4. Zalijte mlékem a znovu promíchejte.
  5. Přikryjte alobalem a pečte po dobu 45 minut.
  6. Po upečení rozdělte kaši na dvě poloviny. Jednu ozdobte třeba kokosovými chipsy.
  7. Druhou polovinu nechte vychladnout a potom dejte zamrazit. Anebo schovejte v lednici na druhý den k snídani.

 

Právě vytažená kaše z trouby
Pečená ovesná kaše s brusinkami (1 porce)

Sezónní jídelníčky si můžete objednat v cenově zvýhodněném setu za cenu 250 Kč namísto 341 Kč, které byste zaplatili, pokud byste si kupovali každou knihu zvlášť. Do 21.3.2021 nabízí paní doktorka na tento set speciální poloviční „lockdown“ slevu. Můžete je mít všechny jen za 125 Kč.

V edici Sezónní jídelníčky vyšly paní doktorce Kunové:

Jarní jídelníčky pro zdravé hubnutí

Letní jídelníčky pro zdravé hubnutí

Podzimní jídelníčky pro zdravé hubnutí

Zimní jídelníčky pro zdravé hubnutí

Pokud byste chtěly i zdravě večeřet můžete si objednat od paní doktorky Kunové ještě 60 večeří pro zdravé hubnutí. 🙂

Cena 375 Kč, s promo slevou do 31.3.2021 jen za 290 Kč.

V ceně je zahrnuta automatická roční aktualizace zdarma. Aktualizace znamená přidávání nových receptů.

První vydání knihy pro rok 2019 obsahovalo 50 receptů, pro rok 2020 bylo rozšířeno o 5 dalších receptů a v roce 2021 přibylo opět dalších 5 receptů.

Sestavit ideální jídlo na večer není jednoduché.

Kniha 60 večeří pro zdravé hubnutí vám přináší recepty na studené a teplé pokrmy, které zvládne připravit úplně každý.

Vznikla proto, že jste si ji přáli. Víte, že byste měli mít k večeři potraviny bohaté na bílkoviny a k tomu zeleninu. V období aktivního hubnutí bez pečiva a bez příloh. Ale jak to udělat, abyste nejedli pořád to samé dokola?

Inspirujte se 60 recepty na zdravé a rychlé večeře.

V úvodu knihy se dozvíte, co je důležité, abyste zvládli večer bez problémů: bez hladu a chutí na nevhodné potraviny nebo spíše pochutiny.

Máte problém s tím, že vám zelenina nechutná? Možná se najdete v některé z chyb. Dostanete vysvětlení, jak tyto chyby odstranit. A jak upravit zeleninu, aby vás ve spojitosti s bílkovinami zasytila a chutnala vám.

MUDr. Václava Kunová

 

Dobrou chuť!

Adél ♥

Adéla Kubešová

Vladi v Anglii píše pohádky pro děti a jejich maminky

Máte rády pohádky? Nebo vůbec knihy a jejich příběhy?

Jeden takový příběh vám nyní povypráví Duch Královského Ostrova. Tak pokud máte pohádky oblíbené, tak si pojďte se mnou, s Duchem Královského ostrova a kdoví, koho ještě cestou potkáme, jednu pohádku přečíst.

Jednou z postav tohoto příběhu je Vladi Vavroušková, spisovatelka příběhů a pohádek pro děti a jejich maminky. Je také tvůrce času na pohádky.

Příběh právě začíná…

Byl jednou jeden ostrov a na něm žila kromě Královské rodiny také žena, která se na tomto ostrově, po čase mu začala říkat Královský ostrov, ocitla možná náhodou. A možná taky ne, protože náhody přece neexistují.

Na Ostrov ji zavezl muž, možná Princ na bílém koni nebo Král, to už nechám na vaší fantazii. Byla to ale asi moderní pohádková postava, protože svou Královnu Vladi, přivezl na Královský ostrov v Myšáku Mitsubishi Pajero.

Když je Duch Královského ostrova oba spatřil, přivítal je víc než hezky. Asi měl křišťálovou kouli, ze které jejich budoucí život vyčetl ještě dřív, než to věděli oni dva a jejich Princ Daniel.

Opravdu měli velké štěstí, protože se jim dařilo. Král Aleš si brzy našel práci. A Královna Vladi také nezahálela. Protože měla ráda děti, pomáhala v jedné pohádkové škole, kam chodily malé princezny a princátka, aby nezapomněly český jazyk.

Protože se kvůli práci Krále Aleše museli přestěhovat, Královna Vladi už dále nemohla ve škole pomáhat a začala pracovat z domova.

Také chodila do školy, aby se alespoň trochu naučila anglicky, protože se narodila v době, kdy se ve škole učil hlavně ruský jazyk.

Královna Vladi si myslí, že buňky na jazyky nemá, a přestože na Královském ostrově žije, a moc se jí tu líbí a cítí, že sem patří, anglický jazyk jí k srdci moc nepřirostl. Naštěstí má svého Prince Daniela, který jí hodně pomáhá.

A proto nemá žádné kamarády a kamarádky z ostatních panství a je doma na svém hrádku daleko od města, stále sama.

Ale Královně Vladi to nevadí. Píše totiž příběhy a pohádky pro děti a jejich maminky.

Před pěti lety vytvořila ženu Klementinu, která je hlavní hrdinkou všech příběhů a knih pro maminky a pohádek pro děti, které vypráví svému synovi Samíkovi a tedy i vašim dětem.

Možná se vám milý čtenáři honí hlavou, kam chodila pro inspiraci a jak se může z učitelky stát spisovatelka.

Tak pojďte ještě chvíli číst, ať se to dozvíte.

Možná to nevíte, ale na Královském ostrově je mnoho krásných míst. A i když Vladi dříve moře vůbec nezajímalo, objevila se svým Králem Alešem nádherné místo, kam jezdí čerpat inspiraci, když to počasí a čas dovolí.

Městečko leží u moře lemované skalami a toto místo je díky tomu velmi tajemné.

Jmenuje se L´landundo.

Zde čerpá inspiraci k psaní příběhů pro maminky. Najdete je v knize, která byla vydána v září 2019 a jmenuje se Nový Začátek s Klementinou. Jsou inspirované právě tajemným L´landundem. Můžete se podívat zde.

Ale to není jediné místo, kam se jezdí inspirovat. Také jí učarovalo Conwy, kde je nádherný hrad. Stačí ho jen projít a hned je příběh nebo pohádka v její mysli.

A kdo to z vás čtenářů neví, tak v Conwy je nejmenší dům ve Velké Británii, který je uznán Guinessovou knihou rekordů. Byl vystavěn v 16. století a poslední majitel, 182 cm vysoký rybář Robert Jones, jej z hygienických důvodů opustil roku 1900. Dům je dvoupatrový a jeho rozměry činí 3,05 × 1,8 m.

A tak podle tohoto místa vznikají pohádky pro děti.

Jednou spolu Král Aleš s Královnou, osedlali koně pod kapotou jejich červeného oře a vyjeli na jiný hrad do města Lancaster. Město trochu ponuré, ale to Vladi nevadilo, protože hrad byl opravdu krásný a i ten jí inspiroval k příběhu, jenž bude zasazen do románu, který je v této chvíli rozepsaný.

Video je ZDE.     

Jediné, co oběma na tomto Královském ostrově chybí, jsou lesy. Oba totiž rádi chodí na houby.

Tak, jak to bývá ve většině království, i oni měli krásného ptáka. Říkali mu Kukín. Zpíval a šťastně s nimi žil dlouhých 15 let. Byl to jejich talisman. Letos v lednu 2021 se odebral do ptačího nebe.

Ještě mají fenku Kairu, která dělá Královně Vladi společnost, když má Prince a Krále za obživou.

Jak jinak, tak i na Královský ostrov se snesla covidí nemoc. Díky tomu cestovat Královna – Spisovatelka Vladi, nyní nemůže. Jezdila moc ráda několikrát do roka za svými čtenářkami do České republiky.

Věří však, že vše dobře dopadne a bude moci uskutečnit křest pohádkové knihy Je čas na pohádky, kterou nyní tvoří s maminkami v pohádkové skupině Kniha je čas na pohádky /Tvorba, kterou najdete zde.   

Více o knize pohádek Je čas na pohádky se dozvíte, když juknete na stránku tady.    

A nyní již zazvonil zvonec a pohádky – příběhu je konec.

A abych já, Duch Královského Ostrova nezapomněl. 🙂 Královnu – Spisovatelku Vladi najdete zde nebo na FB stránce Klementina vypráví.

Mějte se krásně a žijte pohádkově!♥

Vaše Vladi 

P. S. Vladi vás moc ráda přivítá na některém z těchto míst:

SANTORINI 2020: nejkrásnější západ slunce nad vesničkou Oia, černé oblázkové pláže a pusto prázdno

Zažila jsem neopakovatelný pobyt na ostrově Santorini v září 2020, v době koronavirové pandemie, kdy byl ostrov poloprázdný. Nebyl zde ani jediný případ covidu-19. Byl to naprosto úžasný cestovatelský zážitek, sen všech dovolenkářů.

To nám řekla i naše průvodkyně Šárka Kalkušová z cestovní kanceláře Fischer Group, na první informativní schůzce v úterý 8. 9. v 11 hodin v taverně Dolphinos. Paní Šárka žije už mnoho let v sezóně na ostrověSantorini a v zimě v Praze.

Praktické informace:

  • Pro vstup do Řecka potřebujete pouze občanský průkaz, já raději beru cestovní pas.
  • Časový rozdíl v Řecku proti středoevropskému je plus 1 hodina.
  • Elektrické zásuvky odpovídají našim českým normám (220V).
  • Voda z kohoutku není pitná, doporučuje se balená voda.

Po našem pobytu jsem slova naší paní průvodkyně mohla jen potvrdit. Poloprázdné pláže, restaurace, obchody, nikde nikdo…

Promenáda v Kamari, Foto: Adéla Kubešová
Prázdné taverny na Kamari

Ostrov Santorini byl můj sen už od roku 2015 a měla jsem ho na svém Travel Bucket Listu. Učarovaly mi typické bílé domky s modrými střechami a okenicemi, ohromné množství kostelů (na Santorini prý až 400) a barevné pláže s bílým, červeným nebo šedým a černým pískem.

Těšila jsem se na nové řecké zážitky, na místo, které se popisuje jako turistický ráj. Nynější moře, je vlastně zatopený kráter sopky.

Pro mě už to je šestá návštěva řeckých pohostinných ostrovů. Prostě jsem se do Řecka zamilovala.

Je rájem fotografů, kdy každý záběr je povedený. Asi každý zná ikonické fotky Santorini. Jen málo míst v Řecku poskytuje tak intenzivní možnost přímého kontaktu s dávnými vrstvami historie a velmi reálnou současností jako právě Thera.

Typické modrobílé domky v OIA
Oia
Foto: Adéla Kubešová
Foto: Adéla Kubešová
Typické kostelíky na Santorini
Foto: Adéla Kubešová

Před dovolenou

Dovolenou jsme si s tetou vybraly u cestovní kanceláře Fischer už na podzim 2019 First Minute, kdy ještě covid-19 neexistoval. Teta jezdí pouze přes cestovky a já jsem se přizpůsobila. Vybraly jsme si letovisko Kamari, které se nachází na severovýchodním pobřeží. Zájezd nás každou stál 16 500 Kč. Pár měsíců před odletem jsme se ještě k běžnému cestovnímu pojištění nechaly připojistit na covid 19 za 290 Kč na osobu.

Až do týdne před odjezdem jsem si nepřipouštěla velké starosti. Ani jednou mi nepřišla myšlenka, že zájezd zruším. Teta mi ale volala, že nepojede, protože rodina se o ní bojí a odrazuje ji od toho. Byla jsem ráda, že si to tři dny před odletem rozmyslela.

Na mně padla nervozita týden před odletem. Začala jsem řešit, zda si nemám udělat dobrovolně test. Pak vyšla informace, že testy budou před odjezdem povinné. To bylo nakonec zrušeno. Šly mi hlavou negativní myšlenky, co bychom dělaly, pokud by nám v Řecku udělaly testy a byly bychom pozitivní.

Před odletem byla povinnost vyplnit tzv. Passenger Locator Form.

Vyplnila jsem požadované informace:

  • Naše číslo letu.
  • Trvalý pobyt v ČR.
  • Datum příjezdu.
  • Adresa ubytování v Řecku
  • Kontakt na někoho blízkého v případě emergency události.

Těsně před odletem mi přišel do e-mailu QR kód, který jsem si raději vytiskla. Samozřejmostí bylo nošení roušek na letišti i v letadle. Do letadla jsme si raději nasadily s tetou respirátor.

Pár slov o ostrově Santorini

  • Jde o souostroví pěti malých vulkanických ostrovů, které kdysi rozdělil výbuch sopky.
  • Původní název ostrova je Strongyle nebo Théra.
  • Před dvěma milióny let byl tento ostrov tichým vulkánem.
  • Ostrov Théra má tvar půlměsíce, měří na délku cca 18 kilometrů a na šířku dva kilometry.
  • Rozloha ostrova Théra je 83 čtverečních kilometrů.
  • Leží v souostroví Kyklady v Egejském moři mezi Řeckem a Tureckem.
  • Hlavním městem je Thira.
  • Mnoho lidí věří, že Santorini je legendární bájná Atlantida. 

Okruh ostrovem

Vybraly jsme si s tetou výlet po ostrově s několika zastávkami s názvem Okruh ostrovem, který končil západem slunce ve vesnici OiA. Cena výletu byla pro jednoho 50 euro.

PANAGIA EPISKOPI

První zastávka byla u nejstaršího byzantského kostela Panagia Episkopi se zázračnou ikonou. Nachází se ve vesnici Mesa Gonia nedaleko pláže Kamari pochází z 11. století a je zasvěcený Panně Marii a jejímu nanebevzetí. Jde o architektonický poklad, který je chloubou celého ostrova Santorini.

Výhled u kostela Panagia Episkopi
Panagia Episkopi – kostel
Foto: Adéla Kubešová
Panagia Episkopi – kostel
Foto: Adéla Kubešová
Panagia Episkopi – kostelní lustr
Foto: Adéla Kubešová
Panagia Episkopi – obraz
Foto: Adéla Kubešová
Panagia Episkoli – před kostelem

Naše skvělá průvodkyně Šárka
Foto: Adéla Kubešová

MUZEUM VÍNA

Pokračovali jsme přes vesnice EXO a MESA GONIA, kde nás přivítala známá vinařská rodina G. Koutsoyannopoulos. Navštívili jsme ojedinělé Muzeum vína a také jsme si pár druhů vín měli možnost ochutnat.

Vulkanický charakter ostrova vytváří neobyčejně vhodné prostředí pro pěstování révy. Půda na Santorini je totiž tvořena sopečných prachem, pemzovými kameny a malými kousky ztuhnutého písku a lávy. Kombinace nehostinná pro živiny, ale ideální pro neobvyklý výskyt minerálů, které dodávají santorinskému vínu výjimečnou chuť. To se řadí se k těm nejlepším v Řecku. Ostrov má však nedostatek vodních zásob. Možno i proto se traduje, že na Santorini je víc vína než vody. ZDROJ: Pelipecky.cz

Muzeum vína rodiny Koutsoyannopoulos
Foto: Adéla Kubešová
Muzeum vína
Foto: Adéla Kubešová
Muzeum vína uvnitř
Foto: Adéla Kubešová
Muzeum vína uvnitř
Foto: Adéla Kubešová
Ochutnávka vína
Foto: Adéla Kubešová

MONI PROFITIS ILIAS

Poté se náš autobus vydrápal až na nejvyšší horu ostrova MONI PROFITIS ILIAS se stejnojmenným klášterem.

Nahoře na Moni Profiti Ilias
Foto. Adéla Kubešová
Moni Profiti Ilias
Foto: Adéla Kubešová
Moni Profit Ilia – studna
Foto: Adéla Kubešová
Moni Profiti Ilias – kostel
Foto: Adéla Kubešová
Moni Profiti Ilia – kostel
Foto: Adéla Kubešová
Moni Profiti Ilia – obchůdek
Foto: Adéla Kubešová

PYRGOS KALLISTIS

Pokračovali jsme návštěvou prvního hlavního města ostrova, PYRGOS KALLISTIS.

Pyrgos – oslíci
Foto: Adéla Kubešová
Pyrgos Kalistis zvonice
Foto: Adéla Kubešová
Pyrgos Kallistis
Foto: Adéla Kubešová

Už jsme se s tetou těšily na oběd v nějaké prima řecké taverně.

Pyrgos Kallistis – taverna
Foto: Adéla Kubešová
Pyrgos Kallistis – oběd
Pyrgos Kallistis – dezert jako pozornost podniku
Foto: Adéla Kubešová

MEGALOCHORI

Procházeli jsme se kouzelnou vesničkou MEGALOCHORI.

Megalochori kostel
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori – schody
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori – typické modré dveře
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori
Foto: Adéla Kubešová
Megalochori – původní obydlí z kamene
Foto: Adéla Kubešová

OIA

Na závěr to nejlepší, kouzelná OIA a západ slunce v 19:30. Za normálních časů, kdy ještě lidstvo neznalo covid-19, byla OIA navštívena až půl milionem turistů z celého světa. Většina z nich připlouvala na výletních lodích a večer se opět vracela do svých destinací. V běžné době bez covidu se denně nacházelo na Santorini přes deset tisíc turistů. To si nedovedu vůbec představit.

Zvláště v městečku Oia je ubytování v apartmánech s bazény, zakomponovanými přímo do vysokých útesů, s vyhřívanými vířivkami a s ohromujícím výhledem na modré moře propastně hluboko pod vámi, velice drahé. Oia se nachází na skalách na vrcholu útesů nad kalderou.

Slovo kaldera znamená v jiném slova smyslu “kotel” vulkán, při jehož explozi došlo k propadu pevniny. V tomto případě navíc k následnému zatopení vodou.

V roce asi 1640 př. n.l. dochází právě na Santorini k obrovské sopečné erupci, největší v Evropě a sedmá největší na světě. Při výbuchu, který dosahoval výšky až 50km sopečného oblaku došlo k propadu střední části ostrova. Ten se dříve nazýval “Strongylé” a měl oválný tvar. Po výbuchu z něj zbyly pouze obvodové zdi, které nyní končí až nějakých 400m pod hladinou moře! Na Santorini ovšem nedošlo pouze k jedné erupci či změně okolního terénu. Později zde vznikly další 2 ostrůvky uprostřed kráteru. Palea Kaméni a Nea Kaméni, kam dnes míří výletní lodě ukazující na stálou sopečnou přítomnost na tomto místě. V roce 1956 dochází zatím k poslednímu zemětřesení na největším z ostrovů Thíra, které srovnalo se zemí vesničky Oia (čti Ía) a Fira. Od této doby došlo k obrovské změně. Obě vesnice byly nově vystaveny domy, později hotely a bazény na samotné hraně kaldery. Díky spojení krásné kykládské architektury, hotelového přepychu a opravdu impozantního pohledu dolů do kráteru je nyní Santorini nejvíce vyhledávaným místem v Řecku. Každý obrázek či katalog z Řecka obsahuje velice často fotku právě odtud. ZDROJ: reckonasbavi.cz

Oia – náměstí
Foto: Adéla Kubešová

Nedaleko náměstí jsem narazila na tuto krásnou mozaiku na cestě.

Mozaika v uličkách městečka OIA
Naše skupinka v Oia
Foto: Adéla Kubešová
Oia výhledy
Foto: Adéla Kubešová
Oia
Foto: Adéla Kubešová
Oia
Foto: Adéla Kubešová
Oia
Foto: Adéla Kubešová
Oia
Foto: Adéla Kubešová

Vezmeš si mě?

Romantická vesnička Oia je vyhledávaným místem pro svatby. I my jsme potkali nevěstu a ženicha při focení svatebních fotografií. I s námi letěl pár, který se na ostrově bral. U odbavování měli problém s šaty nevěsty, které měly v letadle svou dvojsedačku. 🙂

Oia – nevěsta při focení Foto: Adéla Kubešová
OIA s typickými modrobílými domečky

Kupodivu zde najdete jen dvě malé pláže. To mně osobně hodně překvapilo. Průvodkyně mi to zdůvodnila tak, že zde jsou ubytovaní hlavně velice bohatí lidé, pro které není problém dopravit se svou lodí na kteroukoliv pláž.

 

Líbilo se nám procházet se úzkými uličkami lemovanými obchůdky se suvenýry, taverničkami a zároveň výhledem na moře a pestrobarevnými květinami. Samozřejmě nesměla chybět zastávka na zmrzlinu.

Oia – zmrzlinová pauza

Učarovaly nám mlýny, které se objevily na konci putování po vesničce Oia.

Oia – mlýny Foto: Adéla Kubešová
Oia – mlýny Foto: Adéla Kubešová
Oia v rozkvětu Foto: Adéla Kubešová
Oia – výhled na lodě na moři Foto: Adéla Kubešová

Západ slunce ve vesnici OIA byl kouzelný.

 

Oia – západ slunce
Foto: Adéla Kubešová

Ubytování v hotelu Enjoy

Ubytované jsme byly v malém hotýlku rodinného typu se slibným názvem Enjoy Villas. Líbilo se nám jeho umístění pár metrů od pláže Kamari Beach a vlastní bazén. Hotel disponuje 5 pokoji a 10 studii.

V každém pokoji je: TV, klimatizace, lednice a balkón.

Před hotelem Enjoy Villas
Terasa před naším pokojem Foto: Adéla Kubešová

Obědy jsme trávily většinou na balkoně. Hned vedle našeho hotelu mají výborný fast food nebo jsme si uvařily polévku. Jednou jsme si zašly do taverny poblíž hotelu.

Gyros
Foto: Adéla Kubešová
Náš oběd na balkóně
Foto: Adéla Kubešová
Balkón hotelu Enjoy
Foto: Adéla Kubešová
Oběd v taverně

Nabídka čerstvých ryb byla velká. Podává se losos na kopru, mečoun, grilované kalamáry a krevety.

Foto: Adéla Kubešová

 

Dvoulůžkový pokoj
Koupelna s WC

Kontakty, pokud si budete chtít hotel zarezervovat individuálně.

  • Adresa: Enjoy Villas
  • Kamari Beach, Kamari 847 00, Greece
  • E-mail: info@enjoyvillas.gr.
  • Tel.: 0030 228 603 2820.
Hotelový bazén se sladkou vodou

Strava

Hotel poskytuje snídaně, výběr je ze tří možností a servírovaná je kousek od moře na zahrádce hotelové restaurace.

Moje snídaně od hotelu Enjoy

Pláž Kamari Beach

Pláž je kousek od hotelu, s černými oblázky. Určitě si vezměte boty do vody. Vstup do moře je obtížnější. Lehátka a slunečníky jsou buď za poplatek cca 7 euro za set anebo pokud si něco dáte v restauraci, která danou pláž obhospodařuje.

Pláž Kamari Beach
Foto: Adéla Kubešová
Kamari Beach
Foto: Adéla Kubešová
Pláž Kamari Beach
Foto Adéla Kubešová
Kamari Beach, Santorini
Kamari Beach
Foto: Adéla Kubešová

Let zpátky domů

Před námi byla vzdálenost ze Santorini do Prahy 1 770 kilometrů. Let trvá normálně 2 hodiny a 25 minut. My jsme ale měli vložené mezipřistání na Peloponésu s ohledem na mimořádnou situaci spojenou s COVID19 došlo ke změnám v letových plánech u zpátečního letu.

Santorini – letištní hala Santorini Thira National Airport
Foto: Adéla Kubešová
Santorini – letiště
Nad ostrovem
Foto: Adéla Kubešová
Z letadla

Dovolenou jsme si s tetou užily, vzpomínáme na ni a čerpáme z ní v této době, kdy jsou hranice mnoha států zavřené.

Doufám, že jsem vás třeba inspirovala k navštívení jednoho z dalších pohádkových řeckých ostrovů.

Safe travelling!

Adél

TAM, KDE ZAČÍNÁ ŠTĚSTÍ, aneb VELKÝ SKOK

Celé se to začalo na pomezí mých 50 (roků) a na rozhraní dvou hlavních měst – dvou států, které od sebe dělila hranice a vzdálenost 4 hodin.

Byl to vskutku VELKÝ a PŘEDEM NEPROMYŠLENÝ SKOK.

Přesně v 50 letech jsem se sebrala a přestěhovala za hranice do Rakouska.
(Ještě jsem uspořádala oslavu narozenin, rozloučila se s kamarádkami a za 4 dny už nakládala krabice do auta).

Doma v ČR jsem nechala celý svůj předchozí život se vším všady:
– moji dceru, se kterou jsme byly po dobu 17 let velmi blízce spjati z důvodu, že naši rodinu jsme tvořili jen my dvě společně
– moji kariéru a dobrou pracovní manažerskou pozicí ve stabilní firmě
– v ČR zůstal i můj „vysněný“ byt se zahrádkou, který jsem si po strastiplných letech úsilí pořídila, doplatila a zařídila i zvelebila podle svých představ a ve kterém se mi opravdu dobře žilo. 

Bylo to v době, kdy jsem se navíc k tomu všemu také těšila, až moje dcera dostuduje univerzitu, osamostatní se a já si začnu plnit své tajné sny a realizovat zájmy a záliby.
ANO, mé sny, touhy a záliby, které jsem měla již nějaký ten rok v hlavě a které jsem si do té doby z důvodů ryze realistických nemohla dovolit plnit, buď pro nedostatek finančního zajištění nebo z důvodu pracovních povinností. 

Dalo by se tedy říct: „Opouštěla jsem docela spokojený a vyrovnaný život“. 

Byl to vskutku VELKÝ SKOK do neznáma. Rozhodovala jsem se, zda „skočit“ do peřejí bez toho, aby člověk věděl, kam ho proud zanese. 

A teď tedy přichází to PROČ?

Je to tak běžné, a tak jednoduché = ZAMILOVALA JSEM SE

a ON? 😊

Kamarád – láska – spolužák = vše v jednom… z raného dětství. Objevil se v mém životě jak kometa, která vám prolétne životem a vše rozmetá. Žil ale v jiném státě, než kde jsme si spolu hrávali 😊

Žádná vzdálenost nemůže být tak velká, aby nás rozdelila. 😊 Budeme žít společně. Ale kde? A tak jsem odjela…

Nějak jsem si v té (euforické) době ale neuvědomila, že mým životem do té doby byla moje dcera, moji přátelé a má práce. TŘI PEVNÉ opěrné BODY pro moji stabilitu.

Odjela jsem za svojí láskou a najednou jsem tam neměla vůbec nic z toho. 

Ocitla jsem se za hranicí, ve státě, který nebyl můj domov, ve státě, kde se hovořilo jazykem, který jsem neuměla, ve státě, kde jsem neměla žádné přátele, žádné vazby, žádné kotvy, ve státě, kde jsem neměla ani vidinu nového pracovního uplatnění.

Ocitla jsem se nejen „za hranicí své vlasti“ ale současně i „za hranicí své komfortní zóny, své denní rutiny

A teď tedy přichází otázka, CO S TÍM? 

JAK SE ZORIENTOVAT NA „NEZNÁMÉ PLANETĚ“

Ocitla jsem se v Rakousku

Euforii střídal v pravidelných periodách náraz na realitu. Přišla jsem si jak na NEZNÁMÉ PLANETĚ, nebo jak v PRVNÍ TŘÍDĚ. Mnohé lákavé, nepoznané, zajímavé a na druhou stranu tolik neznámého, cizího a nesnadného:

A co mi na začátku v Rakousku přinášelo těžší i úsměvnější situace?

Partnerské soužití v jedné domácnosti. Den po dni 24 hod/ 7 dní v týdnu, s „miláčkem“ který ale do té doby nebyl součástí mého života. 

Orientace v novém městě a jízda v autě.
Občas jsem si přišla jak před 30 lety, kdy jsem poprvé vyjela do ostrého provozu města. 

Nakupování.
Nerozuměla jsem nápisům v obchodě a běžné potraviny denní spotřeby byli jinak značené, jinak dělené i označované. Nerozuměla jsem pokladním v obchodě, a tudíž nevěděla co se mě ptají a co
mi říkají

Množství imigrantů a přistěhovalců z různých koutů světa.
Nejen na jazykových kurzech, ale i všude na ulici jsem potkávala do té doby nepoznané množství národností, kultur, jazyků i náboženství. Těšila jsem se, jak budu v tramvaji poslouchat němčinu, ale poslouchala jsem turečtinu, hebrejštinu, arabštinu, ruštinu, polštinu aj.

A co mě hned na začátku uchvátilo a co se mi v Rakousku líbilo?

Kvalita služeb i jídla v typicky rakouských podnicích.
Opravdu jsem se v průběhu prvních měsíců a let nesetkala s jídlem v restauraci, které bych nemohla
označit za chutné a dobré.

Široká nabídka „bio“ potravin ve všech běžných obchodech a řetězcích potravin.
Běžný výběr všech základních potravin ve variantě „konvenční“ a „bio“, přičemž cenový rozdíl u obou skupin není nijak výrazný, tak aby většinu zákazníků omezoval v nemožnosti pořízení
kvalitních potravin

Ochota všech prodavaček ve všech obchodech.
Vzpomínám si na první dny, kdy jsem potřebovala koupit tkaničky do bot určité barvy a délky, neuměla německy a dorozumívala se všelijak. Prodavačka s úsměvem se mnou šla doprostřed velkého obchodu, aby mě pomohla vybrat tkaničky za 2 Euro, a to s takovou ochotou, že mě udělala hezčí den.

Přístup k životnímu prostředí.
Všude dostatek míst pro tříděný odpad. Velké množství ploch na poli, kde si může každý sám přijít vybrat a natrhat květiny, ovoce a zeleninu a pak zaplatit do přistavené pokladničky učenou sumu.
U každé zabydlené aglomerace popelnice na bioodpad a na oplátku pak možnost pro všechny obyvatele Vídně dojed si zdarma pro jakékoliv množství zeminy do „kompostárny“!!! 🙂

Úžasné podmínky pro cyklisty.
Většina silnic ve městech i mimo města přizpůsobena vyhrazeným pásem pro cyklisty. Okolí Vídně protkáno hustou sítí cyklistických tras. Před každým obchodem, restaurací, nádražím dostatek vyhrazených parkovacích míst pro kola.

Péče a starost města Vídně o rekreační a veškeré „zelené“ plochy kolem Dunaje.
Na březích Dunaje a v oblasti „Donauinsel“ je množství plážiček, opalovacích mol, lehátek, míst vyhrazených ke grilování aj. Péče města o jejich čistotu, údržbu i propagaci mě nadchnul…

 

Jestli jste zvědaví,

  • Co ještě mě za hranicemi čekalo, překvapovalo, co se mi líbilo i nelíbilo….
  • Co dělat, když se ocitnete za hranicí své vlasti = rady a návody kde se učit jazyk a nemuset za něj platit, kde a jak hledat práci, ale přitom mít do začátku z čeho žít, jak nejlépe poznávat město a mnohé další zkušenosti.
  • Proč se některé ze zahraničí vracíme a jiné tam zůstáváme?
  • Jak hledat v nečekaných událostech výzvu atd.

…můžete začít sledovat můj příběh na webových stránkách, které právě tvořím: www.sblankouzahranice.eu

Nebo na FB: s Blankou za hranice-Vídeň

 

 

Recenze knihy Návrat domů Blanky Vun Kannon

Zkraje října 2019 mi udělala radost naše přispěvatelka Blanka Vun Kannon a její zbrusu nová tištěná kniha Návrat domů.

Blanka Vun Kannon – autorka knihy Návrat domů

 

Pro připomenutí, předloni tu s námi Blanka Vun Kannon sdílela, jak ji osud zavál do USA, konkrétně do malého státečku New Jersey, a ukázala nám, jak slaví s manželem Velikonoce v USA.

Manžel Blanky Vun Kannon, David

 

Byla jsem právě několik dní v nové práci, hlavu plnou nových informací, nových lidí, když mi do e-mailu přišla zajímavá zpráva. Psala mi paní Olga z nakladatelství Smart Press.

Ptala se mě, jestli bych si nechtěla přečíst knížku paní Blanky Vun Kannon Návrat domů a poté sdílet své bezprostřední dojmy.

Byla jsem poctěna touto nabídkou a velice ráda jsem na ni kývla.

Knížka je tady!

Po měsíci si ke mně knížka konečně našla cestu (chvíli jsme hráli přetahovanou s Českou poštou). Avšak vše je jak má být. Právě teď mám čas a energii se knize naplno věnovat.

Příroda se připravuje k zimnímu spánku a mě právě v tomto okamžiku tato knížka přináší do života potřebné zklidnění, rozjímání a návody, jak se ještě více napojit na svou vnitřní ženskou duši.

Autorka recenze Adéla Kubešová / Foto: Adéla Kubešová

 

A já mám nyní tu čest se s vámi, našimi milými čtenářkami blogu Žen ve světě, podělit o můj názor na toto dílo.

Už po otevření pečlivě zabaleného balíčku na mě dýchla svěží vůně a mile zapůsobil velký formát knihy. 🙂 Čím jsem starší, tím více oceňuji větší velikosti knížek s většími písmeny.

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

První dojmy

Po chvíli listování jsem byla okouzlena příjemným barevným laděním (hodně je zastoupena žlutá a zelená barva, kterou doplňuje modrá v nadpisech) a pečlivým a přehledným uspořádáním kapitol.

Nejdříve mě zaskočila tloušťka knihy (má 224 stran). Po chvíli jsem si ale uvědomila, že nejde o to knihu celou na jeden zátah přečíst jako jsem tomu zvyklá u románů či detektivních příběhů, naopak by to bylo na škodu.

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

 

Je potřeba si každou kapitolu knihy zažít a rady a tipy začlenit do každodenního života. Na straně 214 je Seznam praktických cvičení pro šťastný život a vždy je zároveň uvedena strana, na které se o cvičení dozvíte.

Dojalo mě věnování Blančiným rodičům Vlastě a Ladislavovi.

Vyhoření a co dál?

V Úvodu autorka popisuje důvody vzniku knihy, svěřuje se s vyhořením, které ji postihlo ve 37 letech, a které bylo paradoxně jejím největším požehnáním. Měla totiž obrovskou motivaci najít smysluplnější a šťastnější život.

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

 

Já sama jsem se ocitla jen krůček od úplného vyhoření, v mých 39 letech, a tak si dovedu alespoň rámcově představit, čím vším si musela Blanka projít. Podobně jako ona jsem spadla až na samé dno fyzických i psychických sil.

Řešila jsem to stejně – odchodem ze stávající práce (V nemocnici jsem podala výpověď a začala měnit svůj život pomocí 5měsíčního intenzivního studia angličtiny a posléze odjezdem do Anglie ve 40 letech jako Au – pair).

Adéla Kubešová – Metro London Bridge / Foto: Pavel Kubeš

 

Když si svou situaci Blanka  začala plně uvědomovat, mohlo přicházet i uzdravování bolestné minulosti a budování zcela nového života založeného na pevných a láskyplných základech, jak se svěřuje svým čtenářkám už na prvních stránkách své knihy.

Blanka se začala intenzivně věnovat metodě Feng Shui (učila se nejvíce od Denise Linn) a stala se lektorkou programu harmonického života Soul Coaching převážně v USA, kde od roku 2010 žije se svým manželem Davidem.

Vyhovuje mi, že si mohu číst jednotlivé kapitolky dle své momentální nálady a rozpoložení. Mně jako první oslovila 2. část – Šest klíčů k harmonickému životu a to konkrétně Klíč 2: Třídění nepotřebného – nástroj transformace a lehkosti bytí.

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

 

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

 

Kniha Návrat domů Blanky Vun Kannon / Foto: Adéla Kubešová

 

Slova autorky mluví za vše:

Dejte kytku do vázy, propusťte jednu starou blůzku nebo hrnec, pozorujte chvilku mraky, zapalte si svíčku, udělejte si volný víkend, ujasněte si, jak se v životě chcete cítit.

Blanka Vun Kannon – autorka knihy Návrat domů

 

Milé ženy, pokud toužíte po vnitřním pocitu štěstí, klidu a životním naplnění vřele vám doporučuji Návrat domů Blanky Vun Kannon. Věřím, že si každá z vás odnese nějakou myšlenku autorky a že i mnohé rady zařadí do života.

Jsem přesvědčená, že obzvláště my ženy hledáme cesty, jak toho dosáhnout.

Jednou z cestiček může zcela jistě být i tato Blančina kniha. „Usednout“ můžete i do Školy harmonie s Blankou Vun Kannon na FB.

Dopis z Irska

October 2019

Milá Adél,

konečne som sa dostala k tomu, že Ti napíšem niečo o Írsku, kde momentálne žijem, o angličtine, ako aj o krajine, zvykoch, mentalite a ľuďoch všeobecne.

Na úvod chcem povedať, že mojimi článkami nechcem nikoho uraziť ani ponížiť, je to len voľné rozprávanie, moje osobné poznatky, postrehy a zážitky, tak ako ich interpretujem aj mojim priateľom.

Zároveň chcem dodať, že nejde o žiadne generalizovanie, ale píšem iba o ľuďoch, ktorých som stretla a mala možnosť spoznať.

Adél, dúfam, že sa Ti moje články budú páčiť, a že v novej práci sa Ti darí a že si vykročila pravou nohou.

Čítala som Tvoje články z ostrova Samos, veľmi sa mi páčili!

Maj sa pekne a drž sa!

Pa Pa

Regína

Pred 20 rokmi som žila v UK, čo je dosť dlhá doba, ale mala som príležitosť spoznať život v Londýne, žiť v rôznych častiach Londýna, spoznať anglickú mentalitu ľudí, spôsob života, zvyky, každodenné rituály, ktoré ľudia praktizujú a samozrejme jazyk.

Neskôr som pracovala pre viaceré zahraničné spoločnosti, kde som mala príležitosť každý deň komunikovať s ľuďmi nielen z Európy, ale aj Ameriky a Ázie.

Mapa – bola na stene jednej reštaurácie, veľmi sa mi páčila, tak som ju vyfotila. Foto: Regina

IRSKÁ ANGLIČTINA

Môžem povedať, že podstatou angličtiny je dorozumieť sa a zvyknúť si na rôzne akcenty, ktoré ľudia používajú.

Dnes žijem v Írsku a môžem povedať, írska angličtina je nie diametrálne, ale rozhodne v istých bodoch odlišná od tej britskej. Angličania si potrpia na vyberané frázy a štýl komunikácie, naopak Íri skôr zjednodušujú slová aj vety.

Nikdy som nemala rada frazálne slovesá, lebo predsa vieme, že na každé frazálne sloveso existuje aj „oficiálne“ sloveso.

Tie všelijaké predložky up, down, at, back, along“ apod. vedia celkom zmeniť význam vety.

Takže stačí používať slovesá ako:

  • get,
  • give,
  • take,
  • put…

a pridať k nim nejakú tú predložku a určite sa dohovoríte ☺.

Samozrejme záleží aj na tom, v akom prostredí sa pohybujete, v akej komunite ľudí. Nie všetci majú patričné vzdelanie a kultivovaný verbálny prejav.

Uličky mestečka Castletownbere na juhozápade Írska na polostrove Beara peninsula / Foto: Regina

 

Timothy C. Harrington – osobnosť mestečka, novinár, advokát a politik. Na margo: v tejto lokalite nájdete mnoho ľudí s priezviskami Harrington, Murphy, O´Sullivan, Power, O´Neil.

Timothy C. Harrington / Foto: Regina

 

Čo som mala doteraz príležitosť rozprávať sa s rodenými Írmi z oblasti, kde momentálne žijem – Západný Cork, rozprávajú veľmi rýchlo, takže zo začiatku som väčšinou nemala šancu zachytiť celý význam vety.

Neskôr som však pochopila, že to ani nie je veľmi potrebné, pretože z kontextu vyrozumiete, o čom je reč.

Uličky mestečka Castletownbere na juhozápade Írska na polostrove Beara peninsula / Foto: Regina

 

Okrem toho, keď žijete v malom rybárskom mestečku (prístave) okolo tisíc obyvateľov na juhozápade Írska, nemôžete očakávať, že na ulici stretnete profesora z univerzity alebo profesionálneho rečníka.

Prístav / Foto: Regina
Výhlad na prístav / Foto: Regina
Mólo pre trajekt / Foto: Regina

 

Niekedy mám pocit, že ak chcem vôbec počuť zrozumiteľnú spisovnú angličtinu, tak si musím jedine pustiť správy v televízii, ktoré sú plné brexitu a Majstrovstiev sveta v rugby.

Musím priznať, že v tomto prostredí, v ktorom momentálne žijem, moja angličtina „dostala riadne na frak“.

Mám pocit, že predtým som vedela anglicky oveľa lepšie ☺.

Uličky mestečka Castletownbere na juhozápade Írska na polostrove Beara peninsula / Foto: Regina

 

Kostol a okolie / Foto: Regina
Kostol a okolie / Foto: Regina
Kostol a okolie / Foto: Regina

O ÍRSKU VŠEOBECNE

Írsko – inak aj nazývané večne zelený ostrov, asi preto, že tu stále prší. Predtým, než som prišla do Írska, som počula mnoho názorov, že Írsko je charakteristické upršaným počasím a množstvom Poliakov.

POČASIE

Poliaci mi skutočne nevadia (ani iné národnosti), ale za ten čas, čo som tu, môžem povedať, že počasie ma riadne deprimuje.

Keď je 22 stupňov, tak to znamená, že je teplo a Íri sú skutočne veľmi otužilí. Nemajú problém chodiť v krátkom tričku a šľapkách, kým ja tu pomaly mrznem ☺.

Zvieratká sa pasú všade, charakteristické pre Írsko.

Foto: Regina
Foto: Regina

POLITIKA

Aktuálnou témou pre všetkých Írov je samozrejme brexit a Borisovi Johnsonovi nevedia prísť na meno. „Straší“ ich zo všetkých strán a v každých novinách nájdete akýsi GUIDE BREXIT SURVIVAL, čiže „Návod, ako prežiť brexit“.

Druhou aktuálnou témou sú momentálne Majstrovská sveta v rugby v Japonsku, kde sa Írom veľmi nedarí a obávajú sa, že majstrom bude Nový Zéland. Keď však čítate športové noviny, tak sa nanajvýš tak dočítate o anglickej a škótskej futbalovej lige.

DOPRAVA

Doprava v Írsku je dosť komplikovaná, teda ak žijete v nejakej odľahlejšej lokalite, ako napríklad teraz ja. Len veľké mestá (Limerick, Cork, Wexford, Waterford, Galway) majú priame spojenie s Dublinom, a to hlavne autobusovými linkami. Vlaková doprava je veľmi drahá a keďže dôchodcovia cestujú zadarmo, tak je hlavne prepchatá práve touto kategóriou obyvateľov.

Smola je, že na rozdiel od nás, v Írsku nemajú limitovaný počet miest vo vlaku pre dôchodcov a pre ostatných cestujúcich, takže je možné, že sa do vlaku ani nedostanete.

Ak žijete v nejakom „zapadákove“, tak musíte vlastniť auto, alebo cestovať súkromnými malými mikrobusmi, ktoré premávajú 1-2x za deň.

Miestna doprava – súkromná mikrobusová doprava – jediný spôsob, ako sa prepravovať z odľahlých častí krajiny. Foto: Regina

 

V Írsku nenájdete metro, ani v hlavnom meste. ☺

Miestna doprava – štátny autobus, ktorý premáva 1x za deň – jediný spôsob, ako sa prepravovať z odľahlých častí krajiny. Foto: Regina

IRSKÁ KUCHYNA

Írskej kuchyni neviem prísť na chuť a doteraz som si na ňu nezvykla. Snažila som sa zistiť, ktoré je národné jedlo Írov, ale nič konkrétne som sa od miestneho obyvateľstva nedozvedela.

Až keď som „googlila“ a z istého českého kulinárskeho blogu som sa dočítala, že je to Irish stew, čiže dusené jahňacie alebo skopové mäso so zeleninou. Osobne som sa s týmto jedlom ale nikde nestretla. Íri majú najradšej „mashed potatoes“ – mágané zemiaky s maslom.

Všeobecne maslo dávajú do všetkého, dokonca aj polievku jedia s maslovým chlebom.

K bravčovému mäsu som sa tu takmer nedopátrala, nie je veľmi obľúbené.

Jedlá v reštaurácii sú cenovo od 19 €, ale žiadnu extra špecialitu som zatiaľ nikde nenašla. Skôr mám pocit, ako keby všetky jedálne lístky boli ako cez kopír a na Masterschefa sa nechytajú ☺. Ku každému jedlu vám donesú varenú zeleninu a misku s čipsami pre všetkých pri stole.

Čo ale oceňujem, že automaticky na každý stôl ide čaša (alebo fľaša) obyčajnej vody.

Raňajky bez „poridgu“ s blueberries a honey si nevedia predstaviť. Kto to pozná, vie, že už pohľad na to je odradzujúci.

Preslávený „cup of tea“ musí byť vždy a všade  Podaktorí ľudia ich zvládnu aj 20 za deň a vodu vôbec nepijú. K tomu musia neustále chrúmať nejaké sušienky, a preto aj tak vyzerajú.

Takmer vôbec nejedia ryžu a cestoviny, hoci radi chodia na dovolenku do Talianska.

Makrela – moja večera v jeden večer. Suseda sa ma opýtala, či mám rada rybu, vraj mi prinesie. No to som netušila, že mi ju prinesie čerstvo vylovenú z mora a budem si ju musieť ešte aj „opracovať“. Robila som to po prvýkrát v živote ☺.

Makrela k večeři / Foto: Regina

 

Íri majú mnohé spoločné resp. prevzaté od Angličanov (jedlo, zvyky, rituály, tradície), hoci ich podaktorí aj dnes nemajú radi a radšej sa na anglickú tému ani nevyjadrujú.

Írčina sa v každodennej komunikácii nepoužíva, iba v „Gaeltach“, čo je súbor regiónov na západnom pobreží, kde ňou ľudia hovoria aj doma. Všade ale nájdete dvojjazyčné tabule, nápisy a názvy a samozrejme všetky úradné dokumenty musia byť vyhotovené v írčine.

NÁBOŽENSTVO

Íri sú samozrejme veľmi nábožne (katolícky) založení, a preto aj väčšina škôl je cirkevných.
Deti nosia rovnošaty na základných a stredných školách.

Rešpektujú však každé iné náboženstvo.

BYDLENIE

Neradi bývajú v apartmánoch alebo panelových činžiakoch, radšej majú svoje malé domčeky, prepchaté nábytkom, obrázkami, porcelánom, fotkami a inými čačkami. Pre racionálneho človeka dosť nepraktické ☺.

Všetka úradná moc sa sústreďuje do veľkých miest, takže v menších mestách a dedinách nenájdete mestské a obecné úrady.

Milujú „recyklovanie“, každý jeden papierik a kelímok od jogurtu, ale v obchodoch majú množstvo plastu.

ZVYKY

Je bežné, že predavačka váš pozdraví „Hello“. (Na margo: v obchode som našla aj mak, čo je inak v IRL zakázané, samozrejme, že bol poľský ☺.)

Polský mak v Irsku / Foto: Regina

S podobným oslovovaním sa stretnete aj na úradoch, kde sa vám úradníčka predstaví prvým menom a rovnako tak aj oslovuje vás (a rovnako aj v úradných listoch).

NA ÚRADOCH

Na úradoch som sa ale stretla skutočne s veľmi ochotnými pracovníkmi, ktorí sa stále usmievajú a sú ochotní pomôcť v každej veci.
To by sme asi ocenili aj u nás doma…

Napriek tomu, že Írsko je zarytá katolícka krajina, oficiálnym sobášom je civilný, čiže civilný a cirkevný sobáš nie sú zrovnoprávnené.

Írsky premiér, liberál Leo Varadkar sa oficiálne hlási k homosexualite a je za sobáše rovnakých pohlaví.

SOCIÁLNY SYSTÉM

Hovorí sa, že Írsko má dobrý sociálny systém, nízke odvody a dane, ale keď som sa na túto tému rozprávala s domácimi obyvateľmi, tak neboli veľmi nadšení.

Názvy ulíc a súpisné čísla domov v Írsku nájdete len vo veľkých mestách. Zo začiatku som nevedela pochopiť, ako poštár nájde ten ktorý dom, keď roznáša poštu. Dozvedela som sa, že poštári sú miestni a všetkých poznajú, preto poznajú aj mená domov, ktoré sú bez čísiel, ale každý dom má svoje špecifické číslo.

ŠOFÉROVANIA

Veľmi obľúbeným autom tu je ŠKODA a čo sa týka šoférovania, tak Íri sú skutočne veľmi ohľaduplní a vzorní vodiči. Dajú vám prednosť aj tam, kde nemusia a nikdy sa nerozčuľujú a nerobia na vás obscézne gestá.

ŠKODA – obľúbené auto nielen v Írsku ale aj v UK ☺/ Foto: Regina

IRSKÉ ŽENY

Bez urážky, ale ešte som tu nevidela jednu peknú a atraktívnu ženu. S prepáčením, ale Írky o seba vôbec nedbajú, ani sa nepestujú, pripadajú mi také „usedlé“ a tuctové. To ich večné „havrjú“ mi už riadne lezie na nervy ☺, doteraz som nezistila, či je to súčasť pozdravu, alebo sa naozaj niekto aj zaujíma, ako sa mám.

V skutočnosti, niekedy neviem, čo na to odpovedať.

Túto krajinu si buď zamilujete, alebo ju len spoznávate.

Ja ju zatiaľ len spoznávam ☺.

Regina z Irska

7 dechberoucích východů slunce nad ostrovem Samos

Fotoreportáž z mých ranních pozorování sedmi východů slunce den po dni na pláži u Egejského moře. Začátkem září slunce vycházelo až pár minut před sedmou hodinou. 🙂

Úvodní fotku k tomuto blogu mi vybral můj 11letý synovec Daniel s dovětkem:

Teto, nevybral jsem tři fotky, které by přicházely v úvahu, jak jsi chtěla, ale jen jednu, která dokonale vyjadřuje tvoje emoce a nadšení, a na které je zároveň žhnoucí slunce za tebou. Je to tahle. 🙂

 

[mwvideo url=https://youtu.be/NYSlVLJ_oCs is_saved=1 hide_control=1][/mwvideo]

 

11. 9. 2019

[mwvideo url=https://youtu.be/GqbezgQKihM is_saved=1 hide_control=1][/mwvideo]

12. 9. 2019

13. 9. 2019

14. 9. 2019

15. 9. 2019

16. 9. 2019

17. 9. 2019 Autobusem na letiště

Poslední východ slunce byl úžasný. Pozorovala jsem ho z předního sedadla autobusu, který nás odvážel na samoské letiště. Co chvíli se mi schovávalo sluníčko za skalnaté kopce zeleného Samosu, aby mohlo opět vysvitnout v celé své žhnoucí kráse. 🙂

Jak jsem využila znalost AJ

[mwvideo url=https://youtu.be/hN9EJEGqRbo is_saved=1 showinfo=1 rel=1][/mwvideo]

 

P. S. Líbilo se vám mé vyprávění?

Za mou práci mě můžete odměnit laikováním a sdílením tohoto článku.

Vás to nic nestojí a mě to udělá radost.:)

Díky, Adél♥ 

P. S. S. Soutěžím s Mall.cz.

Zmeškali jste nějaký můj článek z ostrova Samos? Nevadí, tady jsou odkazy na všechny blogové příspěvky z mého zářijového pobytu roku 2019 v Řecku:
  1. Sama na Samosu – před odletem ZDE
  2. Odlet z letiště Václava Havla a přílet na řecký ostrov Samos ZDE
  3. Ubytování stravovánía pláž v Limnionas ZDE
  4. Road trip ostrovem Samos ZDE
  5. Pláž Psili Ammos Marathokampos ZDE
  6. Konečně v Eupalinově tunelu ZDE
  7. Klášter a jeskyně Panagia Spiliani ZDE
  8. Hrad Lykourgos Logothetis ZDE
  9. V Koumeice pod platanem na pravé řecké kávě ZDE
  10.  Sama na Samosu: Černý pátek 13. 9. 2019 ZDE
  11. 7 dechberoucích východů slunce nad ostrovem Samos ZDE

Sama na Samosu: Černý pátek 13. 9. 2019

Když jsem ten černý pátek pozorovala východ slunce, měla jsem pocit, že se dneska něco semele. Na obloze se kupily mraky a sluníčko ne a ne vylézt.

Východ slunce nad Limnionas Bay 7:05 / Foto: Adéla Kubešová

 

Dopoledne jsme ještě trávili na naší pláži Limnionas Beach.

Během koupání jsme už nedůvěřivě pozorovali honící se černé mraky na obloze.

Líbě se nelíbí černo nad horou Kerkis / Foto: Adéla Kubešová

 

Kolem 11:30 začalo jemně poprchávat a obloha nad mohutnou horou Kerkis nevěstila nic dobrého.

Kerkis a Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

S Líbou a Lubem jsme se švihem sbalili a vyrazili zkratkou přes Limnionas Village do našich pokojů.

Pak už jsme v suchu z lodžie pozorovali jak prší a prší.

Zabavili jsme se hraním žolíků a popíjením vynikající řecké Retsiny. Líba nachystala obložený talíř, abychom měli co uzobávat.

Pršelo vydatně asi do 15:30. Mě už nebavilo lenošení a tak jsem vytáhla i Lubu s Líbou na procházku po okolí. Aspoň provětrali své vycházkové hole na severskou chůzi tzv. „nordic walking“.

Zima nebyla, ale větrovky jsme si vzali.

Procházka

Na naší pláži Limnionas jsme hned zkraje odbočili doprava do kopečka. Je zde restaurace a další možnost ubytování.

Zaujalo mě vysoké rákosí.

Lubo a Líba v rákosí / Foto: Adéla Kubešová

 

Adéla v rákosí / Foto: Líba

 

Nad Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Nad Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Buganvilie nad Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Soukromý dům u Egejského moře / Foto: Adéla Kubešová

 

Nejvyšší hora Samu – KERKIS / Foto: Adéla Kubešová

 

Lubo a Líba se kochají naší pláží Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Naším cílem byl „konec světa“, ke kterému se mělo dojít silnicí nad naší pláží Limnionas, která se táhla nad skalami nad mořem.

Podél ji lemovaly zástupy olivovníků.

Políčka s olivovníky / Foto: Adéla Kubešová

 

Cesta vede až do restaurace „Na konci světa“. My jsme tak daleko nedošli.

Kerkis a Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Borovice nad Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Egejské moře / Foto: Adéla Kubešová

 

Soukromá plážička / Foto: Adéla Kubešová

 

Fíkovníky / Foto: Adéla Kubešová

 

Olivová políčka / Foto: Adéla Kubešová

 

Dary ostrova

Sladké fíky jsem sbírala nejen na procházce pátek 13., ale také u pláže. Dali jsme si je večer k výbornému červenému suchému řeckému vínu NIGHTINGALES 

Greek Wine Cellars D. K. S. A., best served at 15 – 18 C., a wine with ripe cherry color, with a pleasant aroma of red fruit.

Z pokojového minibaru za 5 euro, 750 ml.

Na balkóně v hotelu Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

Fíkovník / Foto: Adéla Kubešová

 

Fík / Foto: Adéla Kubešová

 

Fík / Foto: Adéla Kubešová

 

Citronovníky ve vesničce Koumeika s ještě zelenými plody.

Citronovník / Foto: Adéla Kubešová

 

Granátová jablíčka jsem tu na stromech viděla poprvé. Obsypané větve mi spadaly mírně na lodžii, kochala jsem se jejich krásou každý den.

Granátové jablko / Foto: Adéla Kubešová

 

Granátová jablka / Foto: Adéla Kubešová

 

Na zpáteční cestě z procházky jsme se stavěli na naší pláži. Lubo se vrhnul do moře a jako bývalý závodní plavec nám to všem ukázal. 🙂

[mwvideo url=https://youtu.be/RMdJ8opsj6Y is_saved=1 showinfo=1][/mwvideo]

 

Já nejsem taková hrdinka a otužilec, ale abych nezůstala úplně pozadu zašla jsem si před večeří zaplavat do bazénu.

Bazén v Limnionas Bay / Foto: Adéla Kubešová

 

A to je z ostrova Samos vše? Ne, počkejte!!!

Ještě tu vlastně pro vás něco mám. Překvapení!

P. S. Líbilo se vám mé vyprávění?

Za mou práci mě můžete odměnit laikováním a sdílením tohoto článku.

Vás to nic nestojí a mě to udělá radost.:)

Díky, Adél♥ 

P. S. S. Soutěžím s Mall.cz.

Sama na Samosu X: V Koumeice pod platanem

V minulém vyprávění jsme se rozloučili na pláži v Pythagorionu. Už jsem se zmiňovala, že Lubovi učarovala malebná vesnička Koumeika ze 16 století, do které jsme zabloudili na začátku výletu. 🙂

Nachází se cca 2 km od Neochori, kterým jsme projížděli.

Najdete zde typickou řeckou atmosféru a poznáte místní obyvatele bez rušivých davů turistů.

Položena je skoro až u moře ve výšce pouhých 140 metrů. Včetně dalších dvou osad, Velanidie a Ormosu, čítá necelých 400 obyvatel. V samotné Koumeice je něco málo přes 300 obyvatel, což nás udivilo. Čekali bychom ještě méně.

Jeden z prvních pohledů, ještě přes sklo auta, na zdejší malebný kostelík v typické modrobílé.

Kostelík v Koumeice / Foto: Adéla Kubešová

 

Lubo si nestihl v Koumeice dát kafíčko, jak doporučoval průvodce půjčený od Standy, tak by to rád napravil.

Zajímavé je, že v Praze průvodce Samem nekoupíte, Standa ho sehnal v malém městě Votsalakia, vzdáleném 6 km od našeho hotýlku Limnionas Bay.

Můj TIP: Já jsem na něj narazila v jednom krámku v centru Pythagoria. Mluvím stále o průvodci v českém jazyce. 🙂

Průvodce Samem / Foto: Adéla Kubešová

 

Mně s Líbou zaujal již zmiňovaný kostel. Ale ani my, samozřejmě, pravou řeckou kávou nepohrdneme. Jsem zvědavá, zda mi bude chutnat, ještě jsem ji nepila a to jsem v Řecku již popáté. 😀

Koumeika – kostel / Foto: Adéla Kubešová

 

Proto jako poslední zastávku našeho dnešního výletu volíme právě náměstíčko s obrovským platanem a kavárnou Utopia pod ním.:)

Usedáme na volné židle u dřevěného stolku pro tři. Na mou prosbu o menu mi mladá servírka s úsměvem odpoví, že žádné nemají. 😀

Koumeika – servírka kavárny UTOPIA / Foto: Adéla Kubešová

 

Orientovat se tu lze pouze podle stojanu s nabídkou. Ta je ale v kavárně UTOPIA úplně dostačující:

  • zmrzlina,
  • toust,
  • sendvič,
  • čerstvý pomerančový džus,
  • káva,
  • nápoje,
  • drobné občerstvení.
Stojan s nabídkou v kavárně UTOPIA / Foto: Adéla Kubešová

 

My máme dávno vybráno.

Třikrát pravou řeckou kávu, please!

Luba v napjatém očekávání.

Kavárna UTOPIA – Lubo / Foto: Adéla Kubešová

 

Od této obsluhující slečny v zastrčené vísce na ostrůvku Samos by se z fleku mohli učit i ty nejlepší restaurace v Praze.

Automaticky při příchodu je nám naservírována voda a ke kávě přiložena maličká sušenka. 🙂 Za vodu neplatíme ani penci. Káva stojí 1 celé Euro!

Luba se své vytoužené kávy dočkal. 🙂

Kavárna UTOPIA – Lubo / Foto: Adéla Kubešová

 

Líba si na pravé řecké kávě pochutnává jako jediná z nás už podruhé.

Kavárna UTOPIA v pozadí s místními usedlíky – Líba / Foto: Adéla Kubešová

 

Pravá řecká káva / Foto: Adéla Kubešová

 

Řecká káva je nejblíže našemu turkovi, ale je mnohem lepší. Připravuje se v briki u nás známe pod názvem džezva. 

Přišla k Řekům z východu od Konstantinopole a Malé Asie. 

Přeložený návod, jsem objevila v jedné diskuzi na internetu (děkuji všem zúčastněným).

POSTUP SPRÁVNÉ PŘÍPRAVY KÁVY (jak je na sáčku kávy s obrázkem džezvy):

  1. βάζουμε στο μπρίκι μασ ποσότητα νερού για μια κούπα.
    Nalij do džezvy potřebné množství vody na jeden šálek (2 dcl).
  2.  βάζουμε το μπρίκι μασ σε χαμηλή φωτιά.
    Polož džezvu na mírný plamen.
  3. προσθέτουμε 3 κουτάλιες (του γλυκού) καφέ.
    Přidej 3 lžičky jemně mleté kávy (na jeden šálek).
  4. προσθέτουμε όση ζάχαρη θέλουμε.
    Vsyp cukru kolik máš rád.
  5.  ανακατεσουμε πρρος μια κατεύθυνση και αφήνουμε τον καφέ να βράσει.
    Míchej jedním směrem a nech kávu vařit.
  6.  όταν αρχίσει να δημιουργείται περιμετρικά του μπρικιού ένας κύκλος, αφαιρούμε το μπρίκι από τη φωτιά
    Jakmile se po obvodu džezvy vytvoří kruh (pěny) odstav džezvu z plamene.

TIP: Po vzkypění pěny džezvu nejméně dvakrát odstav a po poklesu pěny opět chvíli povař.

Pokud si řeckou kávu budete chtít připravit doma, vybírat můžete z těchto variant:

  • Červená varianta – bez kofeinu,
  • tmavě hnědá – tmavá káva,
  • modrá – vhodná na lungo nebo dvojitou řeckou kávu (směs odrůd arabica a robusta),
  • světle hnědá – silná chuť a bohatá pěna.

Minule si Líba neřekla kolik chce cukru a měla ji přeslazenou. Dnes proto nezapomínám servírce zdůraznit, že si přejeme jen trošku cukru.

Poprvé ji ochutnala na vyhlídkové terase restaurace Archodissa nad vodopády Potami, pokud si naši milí čtenáři tohoto mého vyprávění z řeckého ostrova Samos, vybavujete. 🙂

Tady se na ty z vás, co ano, hezky směju. 😀

Kavárna UTOPIA – Líba a smějící se autorka článku Adéla Kubešová / Foto: Lubo

 

Koumeika – všudypřítomné kočky / Foto: Adéla Kubešová

 

Koumeika – pohled na kavárnu UTOPIA od kašny / Foto: Adéla Kubešová

 

Koumeika – náměstíčko se studánkou / Foto: Adéla Kubešová

 

Koumeika – pohled na žlutou poštovní schránku od kavárny UTOPIA  / Foto: Adéla Kubešová

 

Koumeika – moje nová taška a pravá řecká káva / Foto: Adéla Kubešová

 

Tady mé dnešní vyprávění končí. V posledním článku se ocitneme uprostřed černa pátek 13.

P. S. Líbilo se vám mé vyprávění?

Za mou práci mě můžete odměnit laikováním a sdílením tohoto článku.

Vás to nic nestojí a mě to udělá radost.:)

Díky, Adél♥ 

P. S. S. Soutěžím s Mall.cz.