Malta očima architektky Julie Rawding II.

Vyprávění Julie Rawding, která žije 8 let na Maltě, Vás velmi zaujalo. Proto jsem pro Vás připravila pokračování.

První část rozhovoru si můžete přečíst zde >>>.

 

Malta - kámen, kaktusy a moře...
Malta – kámen, kaktusy a moře…

Čtenářky blogu Ženy ve světě si teď třeba říkají. Jé, tam bych chtěla také žít. Je těžké se dostat, a hlavně uživit, na Maltě?

Čím déle tu jsem, tím víc si říkám, že je. Vždy záleží, co člověk očekává.

Pokud chce jen bydlet v zemi, kde je většinu roku slunečno a nevadí mu, že většinu platu dá za ubytování a jídlo, anebo, že občas něco nefunguje a že čas je tu jen koncept, pak tu bude šťastný.

A taky je fajn uvědomit si, že všude je zkrátka chleba o dvou kůrkách.

 

Pokud bych tu chtěla strávit pěknou dovolenou. Jakou část země a roční období bys mi doporučila?

Malta je tak malá, že je úplně jedno, kde se ubytujete. Tedy, pokud zvolíte hlavní ostrov Malta. Malta je totiž souostroví šesti ostrovů, z nichž pouze největší 3 jsou obydlené. Malta, Gozo a Comino, i když na Cominu bydlí snad jen jedna rodina.

Ostrov Gozo - solné pánve
Ostrov Gozo – solné pánve

Pokud chcete poznávat historii a na Maltě výletovat, tak je skvělé období na jaře nebo na podzim.

Tradiční maltská loďka
Tradiční maltská loďka

Na válení na pláži je samozřejmě léto, ale to je takové vedro, že se opravdu něco jiného dá dělat velmi těžko. Na Maltě je úžasné to, že v létě skutečně neprší, vůbec. Žádné letní bouřky tu nečekejte.

 

Je dobrý nápad přijet na Maltu oslavit Vánoce a Nový rok nebo jsem vedle?

Vůbec ne, naopak! Pokud chcete zažít netradiční Vánoce či Nový rok, tak Malta také nezklame. V zimě je tu nejhůř 10 stupňů.

Jediný sněhulák na Maltě...
Jediný sněhulák na Maltě…

 

Plánuješ se někdy vrátit do České Republiky?

Neplánuji. Stát se to, ale samozřejmě může.

 

Stýská se Ti občas po „rodné hroudě“? 

Nestýská se mi, já nejsem stýskací typ. Ale začal mi chybět český les a také české divadlo.

 

Máš nějakou srandovní historku z Malty anebo nějaký zajímavý zážitek, s kterým by ses ráda podělila se čtenáři blogu Žen ve světě?

Velmi vtipně a trefně život na Maltě okomentovala Jana Liška, archeoložka, v jedné diskuzi na Facebooku:

Víte jak poznáte, ze jste na Maltě už moc dlouho?

  1. Nekoukáte na jízdní řády. Ráno před 7. hodinou musíte být na zastávce o 10. minut dřív, protože ještě nejsou zácpy a řidiči se neobtěžuji čekat, když pojedou s předstihem. Mezi 7. a 9. hodinou můžete dojít klidně o 10. minut později, protože autobus stejně nikdy nepřijede včas… Po zbytek dne to je úplně jedno, protože na Maltě vznikla časoprostorová díra a autobus, co má jet třikrát do hodiny, přijede po 80. minutách… jestli vůbec…
  2. Blinkry. Kdo by je dával? Prostě jedu a až budu chtít zabočit, tak zabočím. Ono to nějak dopadne.
  3. Nejsou v obchodě uvedené ceny? Nevadí. Třeba pozná, že nejsem turista, nebo vysolím dvojnásobek. V klidu. Hlavně se nerozčilovat.
  4. Být někde včas znamená nebýt tam později než o půl hodiny. Nebo jeden a půl hodiny. Prostě někdy se dostavit.
  5. Cože, ono je jen 16C°? No to je zima. Hnusný leden.
  6. Klimatizace? V létě na 19C° a v zimě na 29C°. A hlavně non-stop.
  7. Je to víc jak 100m? Hm, a to mám jít jako pěšky?
  8. Mela,… V každé větě. Aspoň třikrát.
  9. Všichni se jmenují stejně. Pokud někdo nemá jedno ze stovky místních příjmení, tak je to cizinec.
  10. Taky si zvyknete hledat svoji poštu ve schránce u sousedů. Nebo ve vedlejším bloku. To, že máte na schránce jméno i adresu je jen kontinentální výstřelek, který pošťák by se obtěžoval to číst? Sunny Flats, Court de Sol, nebo Sun Apartments, prostě nějaký slunce tam je, tak to tam hodím.
  11. Z jednoho konce ostrova na druhý to trvá autobusem cirka 3 hodiny. Nebylo by to špatné, kdyby to nebylo 29km…
  12. Když prší, tak je to na kajak. Poslední kanál zde vybudovali Římané. Od těch dob se za deště nikam nechodí.
  13. Prostě to, co by vás v ČR přivedlo k infarktu už vás vůbec netrápí. Však slunko svítí, moře šumí, tak co víc si přát?

Co Malťané a humor?

Malťané podle mě smysl pro humor nemají a pokud ano, tak jsem ho za ta léta ještě nepochopila. Manžel je naštěstí Angličan, takže my se doma nasmějeme až až.

Žila jsem v Anglii 3,5 roku, tak to mohu jen potvrdit. Umějí se Malťané bavit?

Bavit se určitě umějí, třeba na maltských masopustech je pořádně veselo. Konají se většinou v únoru, přesný termín se odvíjí od data Velikonoc.

Karneval na Maltě
Masopust na Maltě

Jaký by byl Tvůj vzkaz lidem, kteří mají plno snů a plánů, ale bojí se je uskutečnit?

Že to za ně nikdo jiný neudělá.

 

To jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Chceš něco, o čem jsme nemluvily, doplnit?

Přesto, že se může zdát, že jsme na Maltě spokojení a šťastní, plánujeme nyní přesun, alespoň na čas, do Anglie. Jsem zvědavá, jaké to bude. Vtipné mi přijde hlavně to, že mě všichni varují před počasím. Jako by to byla alfa a omega života. Já vyrostla v Liberci, kde léto skoro neexistuje a sníh je občas i v květnu. V porovnání s tím, je Anglie země s nádherným počasím.

Přeji, ať se Tobě i celé rodině v Anglii líbí, mě nadchla. Třeba nám za nějaký čas budeš vyprávět zase o Anglii…

Tvé zkušené oko zkrášlilo i náš web Ženy ve světě, za což moc děkujeme. S čím vším můžeš lidem poradit a pomoci?

Můj hlavní obor je architektura, nyní hlavně interiéry. Nabízím návrhy interiéru i konzultace online. Pokud potřebujete poradit s tím, jak si to doma “předělat”, klidně se na mě obraťte. Stejně tak, pokud byste rádi znali nezávislý a zároveň odborný názor na to, zda se pro vás a vaši rodinu vybraný byt/ dům hodí. Nabízím konzultaci před koupí bytu, kdy poradím, zda koupit.  

Co se týče grafiky, ráda navrhuji drobné věci, jako například loga, vizitky či různé ikony. Baví mě hodnotit webové stránky, co se barevnosti týče, umístění a zarovnání textů apod.

Načerpat inspiraci můžete i na FB, ve skupině Bydlení atd.

 

SVLÉKÁRNA ŽvS aneb 5 otázek na tělo 😀

Julie, kdyby sis musela vybrat vždy jen jednu z nabízených možností, která by to byla?

Rozum anebo srdce?

Rozum

10 dětí anebo žádné?

10

Orchidej anebo luční kvítí?

Orchidej

Kopce anebo rovina?

Kopce

Šťastný, ale krátký život, anebo dlouhý, ale nudný?

Šťastný, ale krátký život

 

Děkuji za rozhovor Julii Rawding, ženě žijící na Maltě, mamince 2 dcer a manželce a tetce. 🙂

Julie Rawding
Julie Rawding, architektka

Autorka moodboardu: Moodboard na mír

Autorka knihy rozhovorů s (ECO) umělci (v anglickém jazyce) The Upcyclers

FB Bydlení atd.

 

Otázky si na Julii připravila Adéla, Ženy ve světě

milovnice Anglie a angličtiny

Co jste nevěděli o kanadském Vancouveru

Proč právě já píšu o multikulturním světě?

Žiji v multikulturním městě, žiji v mnohojazyčném světě na západním pobřeží Kanady. Ve Vancouveru pracuji v týmu lidí různých národností a denně s nimi řeším pracovní záležitosti v angličtině. Mí klienti a překladatelé pocházejí z různých koutů světa. V jednom dni standardně mluvím 4 jazyky. Emaily píšu v jazyce, který není můj rodný. Svému dítěti vštěpuji do hlavy češtinu, i když jeho rodný jazyk je angličtina. Blog si píšu česky a anglicky a plánuji rozšíření na další jazyky.

Při otevření cizojazyčného dokumentu rozeznám čínštinu od korejštiny či japonštiny a panžabštinu od thajštiny. Jazyky jako inuitština, kannadština nebo amharština mě již nepřekvapují a dokážu jim přivlastnit místo na mapě. Při každé jízdě vancouverským metrem okolo sebe slyším nejméně 10 jazyků, z nichž mandarínština a angličtina jsou nejběžnější. Francouzština mezi ně nepatří. Na ulici denně potkávám lidi různých barev pleti, očí, a vlasů. Rozeznávám rozdílné přízvuky lidí mluvících anglicky, přičemž angličtina je jejich druhý jazyk.

Napadlo mě snad někdy, že se budu pohybovat v takovém mnohojazyčném prostředí?

Ani omylem!

Před lety mi asijské klikyháky připadaly všechny stejné, lidé z Asie vypadali podobně, o afrických jazycích jsem neměla ani šajnu. Nerozpoznala jsem původ jednotlivých lidí podle jejich vzhledu.

Dnes multikulturní svět žiji

Nyní mi tyto věci přijdou zcela běžné a stala se z nich má tajná pouliční hra. Sice se někdy přistihnu, že tolik rozdílných kultur při pouliční procházce ani nevnímám, ale když mi to dojde, všímám si, jak lidé vypadají, a ráda pozoruji, jak se chovají. Zajímám se o jejich původ a jazyk a snažím se neházet je do jednoho pytle. I díky tomu se mi nové vědomosti skládají do pestré mozaiky, kde tolerance našla své hlavní místo.

Multikulturní svět jsem si vždy přála

Před lety jsem si moc přála žít v multikulturním prostředí, poznávat lidi z různých kultur a sdílet s nimi zážitky. Přála jsem si mluvit několika jazyky a používat je ke své práci. Přála jsem si cestovat a poznávat nové kraje. Krok po kroku jsem si plnila tato přání a každá nová cesta do další země mě posouvala dál a dodávala nové zážitky do databanky splněných snů.

Až se toho naskládalo tolik, že nestačím koukat.

Teprve při psaní tohoto příspěvku se mi všechna ta fakta otiskla do počítače. Ne nijak z touhy sebechvály, ale ze zcela jednoduchého důvodu – prostě jsem začala přemýšlet nad tím, jak vypadá můj běžný den.

Až mě to samotnou překvapilo!

Multikulturní informace z pytle ven!

Dnes jsem již o něco chytřejší a znalejší ohledně informací o kulturách  a jazycích tohoto světa. Zjištuji, že informací se mi v hlavě za ta léta naskládalo přehršel, a že nastal čas vypustit je ven! Přišel čas vyventilovat nastřádané vědomosti a předat je světu.

Je to právě tento svět, který mi nabídl úžasné životní příležitosti jak se orientovat v různých kulturách. Za tyto poznatky jsem nesmírně vděčná. Věřím, že i tato nová zkušenost s psaním blogu mě posune dál a otevře obzory a nové spojitosti mezi lidmi různých kultur a národů.

Můj cíl pro váš multikulturní svět

Zamyslete se jaké kulturní a jazykové zážitky máte a co vám přinesly do života. Nemusíte mít zrovna zcestovaný celý svět, stačí podívat se za humna, do oken svých sousedů, rozpomenout se na nákupy v sousedních zemích, připomenout si hezkou vzpomínku na dovolenou u moře či v Alpách.
Každá naše cesta do jiné země nás obohatí, přinese nové vjemy, a napomáhá nám stát se jiným, snad lepším člověkem. Od ostatních kultur se můžeme naučit plno nových věcí, jen když budeme chtít. Až pochopíme cizí kraje, budeme více tolerantní a schopni efektivní komunikace s lidmi z jiných zemí. Ať už v soukromém životě, nebo v globálním světě online, kde se meze podnikání nekladou.

Tento článek je prvotně publikovaný na http://lenkadegraaf.eu/multikulturni-svet-vancouver a my ho tu rádi sdílíme.

lenka-de -grafLenka de Graafova

Lenka žije  12 let v Kanade, předtím studovala v Anglii a ješte predtím 7 let v Holandsku…

Navíc píše rozhovory s Čechy a Slováky v zahraničí, pomáhá lidem vybudovat vícejazyčný web a učí klienty, jak navýšit obrat díky efektivní kulturní adaptaci výrobků, služeb a veškeré komunikace se zahraničním zákazníkem. Čtěte více v Moje story k nahlédnutíSledujte zajímavé příspěvky o jazycích a kulturách česky a anglicky na Facebooku La Grafin 

Malta očima architektky Julie Rawding I.

Julie, vím o Tobě, že jsi už nějaký čas „ženou ve světě“.  Můžeš prozradit, které zemi teď říkáš doma?

Určitě, letos v létě to bude 8 let, co žiji na Maltě, malém ostrově ve Středozemním moři.

Proč sis vybrala zrovna Maltu? Je to Tvůj splněný sen? Co Tě sem zaválo?

Malta nikdy nebyla můj plán. Jako malá jsem snila o New Yorku či o Torontu – ani nevím proč. Pak jsem vyrostla a říkala si, že bych možná mohla přeci jen vyrazit do Ameriky. Jenže nikdy jsem nikde na delší dobu nebyla, angličtinou jsem si také nebyla zrovna jistá, tak jsem vyrazila na měsíc na jazykový pobyt právě na Maltu.

Byla to láska na první pohled. Určitě tomu pomohlo, že to bylo v zimě, kdy bývá na Maltě slunečno a přes dvacet stupňů. V půlce února jsem se vrátila zpět do Čech, dala výpověď v práci a v létě jsem již byla zpět na Maltě.

Měla jsi před odjezdem z něčeho strach?

Ne. Já si byla zvláštně jistá, že všechno bude v pohodě.

Jak reagovalo okolí? Co na tvé rozhodnutí říkali rodiče, sourozenci, příbuzní, kamarádky…? Nerozmlouvali Ti to?

Rodiče byli možná trochu zaskočení, ale nikdo mi nic nerozmlouval. Trošku si myslím, že moje mamka to vnímá jako její vlastní, nikdy nerealizovanou emigraci. Já to beru tak, že Malta je vzdálená necelé tři hodiny letadlem z Prahy. To není žádný konec světa, je to v podstatě za rohem. Navíc je to pořád Evropa, i když skoro v Africe.

Jak probíhaly přípravy na odjezd?

Bydlela jsem tenkrát sama v nájmu, takže vyklidit byt, zredukovat věci, oběhat úřady, odhlásit se ze systému apod.

Mám skvělou vzpomínku na paní z Euresu (kancelář, která vám pomůže s různými záležitostmi v rámci Evropské unie). Na Maltu jsem jela s tím, že budu pracovat jako architektka. Úřednici jsem se ale svěřila, že pokud odbornou práci neseženu, klidně budu i uklízet. Podívala se na mě zvláštním pohledem a řekla, to nedělejte, nikdo vás pak už nebude brát vážně. To byla rada nad zlato.

Ve vedru mi byly záchranou zdi domů...
Ve vedru mi byly záchranou stěny domů…vzpomíná Julie

Jaké byly první dojmy z Malty? Bylo strašné vedro. Poprvé jsem na Maltě pobývala na přelomu ledna a února, podruhé v květnu. Nakonec už s velkým kufrem posledního července.

V létě na Maltě je na sluníčku klidně 50 stupňů. Na to jsem já, holka z Liberce, nebyla zvyklá. Pamatuji se, jak jsem se plížila nalepená na stěny domů, abych ucítila alespoň trochu chladu.

Úředním jazykem je tu maltština?

Na Maltě jsou dva úřední jazyky, maltština a angličtina. S angličtinou si člověk krásně vystačí.

Vyskytla se i u Tebe jazyková bariéra?

Jazyková bariéra se vyskytla hlavně v komunikaci s mým budoucím manželem. Čerstvě zamilovaní si žijí na růžovém obláčku. My se snad půl roku hádali a vymezovali si pozice. Navíc já mu víc jak půlku toho, co mi tvrdil, nerozuměla. Ale nakonec jsme se přece jen domluvili.

Co na dané zemi miluješ?

Na Maltě je božský klid. Nebe je neskutečně vysoko. A moře je kolem dokola…

Malta more vsude kolem
Malta – a moře je kolem dokola…

S čím se těžko smiřuješ? Je tu život obecně lehčí?

Život je tu jiný. Lidé věří v Boha. Mají dobrou náladu i v pondělí ráno. Ale upřímně, někdy ta jižanská pohodička dovede celkem vytočit. Loni v létě jsme například byli tři měsíce bez teplé vody…

Jsi maminkou malé holčičky, myslíš, že se na Maltě žije dětem radostněji? A co jejich rodičům?

Holčičky máme už dvě. Obě se narodily na Maltě. Obecně se traduje, že Malta je pro děti skvělá. Je tu malá kriminalita. Malťané mají děti rádi. Je tu pro děti bezpečno. To je vše pravda, ale jen do určité míry. Například dítě běžící po chodníku, tak úplně v bezpečí není. Vlastně, on ani dospělý ne. Malťané všude jezdí autem a chodec je tu ve velké nevýhodě. Také tu není žádný pořádný les, nebo trávník. Nic z toho, na co jsem já, jako malá, byla zvyklá. Na druhou stranu tu jsou pláže – takže pro děti opravdu velká pískoviště.

Malta - Julie s dcerkou
Malta – Julie s dcerkou Zoe

Jsi spokojená se školským, zdravotním a sociálním systémem na Maltě?

Velmi zjednodušeně řečeno, jsem. Ale opět záleží na tom, co se s čím porovnává.

Líbí se mi, že si člověk může vybrat, zda půjde do státní či soukromé nemocnice. Líbí se mi, že si můžete zvolit, zda své dítě pošlete do státní, soukromé či církevní školy. I se mi líbí, že “mateřská” je vyplácena zaměstnavatelem.

Stejně jako v Česku, po určité době systém prokouknete a vidíte, že by leccos šlo dělat lépe. Obecně si myslím, že každý by měl být zodpovědný hlavně sám za sebe a podle toho se chovat. V tom vám žádný systém nepomůže.

 

Jakým jazykem mluvíte doma? 

Doma je hlavním jazykem angličtina. Manžel vyrostl v Anglii a před 11 lety přiletěl na Maltu (má dvojí občanství, maminka je Malťanka, otec je Angličan). Přesto maltsky v podstatě nemluví. 

Myslíš si, že bilingvní děti jsou ve výhodě a jdeš tímto směrem?

Já na holky mluvím i česky a snažím se, aby měly i české či slovenské kamarády. Starší Zoe má ve škole ještě maltštinu. Od mala je tedy vystavená všem třem jazykům. Určitě to vidím jako skvělé cvičení pro její mozek. Byla bych ráda, kdyby naše holky uměly česky nejen mluvit, ale i číst a psát. Upřímně, maltštinu nyní vnímám jen jako koníček. 

 

Malta - městská pláž v šest večer...
Malta – městská pláž v šest večer…

Vystudovala jsi architekturu  a design. Můžeš se v cizině věnovat práci, kterou jsi dělala doma?

Ano. Ještě před odletem jsem měla domluvený pohovor v jedné kanceláři. Nakonec mě nepřijali a já z toho byla trochu rozhozená. V cizí zemi, bez přislíbené práci, no do smíchu mi úplně nebylo.

Jak jsi to vyřešila? Mnozí by v slzách odjeli zpátky domů…

Obeslala jsem emailem ještě všechny kanceláře, na které jsem našla kontakt ve Zlatých stránkách, a hned na dalším pohovoru jsem získala místo. Bez práce jsem tedy byla pouze necelých 14 dní.

Vždycky, když si na to vzpomenu, tak si říkám jaké já mám v životě štěstí.

 

Jak se říká, štěstí se musí jít naproti a to u Tebe platí vrchovatě.

Zda je těžké dostat se na Maltu a jaké to je, se tam uživit a mnohem více se můžete dozvědět v pokračování povídání s Juliíí zde>>>.

 

Děkuji za rozhovor Julii Rawding, ženě žijící na Maltě, mamince 2 dcer, manželce

Julie Rawding
Julie Rawding, architektka

Autorka moodboardu na míru: Moodboard na míru

Autorka e-knih: 10 TIPŮ NA CESTĚ K BOHATSTVÍ aneb změnami v domácnosti k prosperitě v životě,

Interiér snů v 5 krocích a Bydlení jako ze žurnálu

Autorka knihy rozhovorů s (ECO) umělci (v anglickém jazyce) The Upcyclers

FB Bydlení atd.

 

Otázky na Julii si připravila Adéla, Ženy ve světě

milovnice Anglie a angličtiny

6 mýtů o Anglii, které už dávno neplatí

O Velké Británii se toho traduje hodně. Po 3,5ročním životě v Anglii bych s vámi ráda sdílela svůj pohled. Některé věci, které se o Britech a Británii tradují, podle mé zkušenosti, už totiž dávno nejsou pravda.

Lije a lije – Mýtus Number 1.

Začneme počasím! Během života na různých místech Anglie jsem definitivně přišla o pár mýtů. Ten největší byl právě o stále upršeném počasí. Ve skutečnosti je v Británii počasí už hodně podobné našemu, za což asi vděčíme celkovému oteplování planety. Jako ostrovní stát tu ale vlhčeji, než ve vnitrozemských státech, je.

Odměřené chování – Mýtus Number 2.

A to hlavně k cizincům? Další věc, na kterou jsem změnila názor, je chladný odstup Britů mezi s sebou a nejvíce k cizincům. Mám opačnou zkušenost. Lidé ke mně byli přátelští a vždy ochotní pomoci. Když jsem se stěhovala z Londýna do Bathu a nesla s sebou 2 kufry a batoh, kdekoliv na nádraží i v metru mi bez žádání vždy někdo přiskočil pomoct. Britové jsou stále gentlemani. To samé se děje, když se ztratíte a zeptáte se na cestu.

Čaj vystřídala káva – Mýtus Number 3.

Čaj je stále nepřekonatelným nápojem číslo 1. I když se za poslední roky hlavně v Londýně a větších městech roztrhl pytel s kavárnami typu Costa atd. Na odlehlých místech však není prodej kávy úplně běžný. Zato čaj dostanete všude. Britové mě nikdy neváhali pozvat na svůj typický „cup of tea“, podávaný samozřejmě s mlékem. Je to takový stále přetrvávající anglický rituál, který sbližuje lidi a otevírá srdce. Navíc se při něm vyřeší leckterý problém.

Odporné jídlo – Mýtus Number 4.

Nepoživatelná kuchyně? V restauracích si pochutnáte na světových lahůdkách z vařečky skvělých kuchařů jako je Gordon Ramsay, James Oliver, Nigel Slater či legendární autorky mnoha kuchařek, slavné dámy, Merry Berry a mnoho dalších. I stánky s rychlým občerstvením kdekoliv na ulici mají hygienicky nezávadné občerstvení. Panují zde časté kontroly a každý provozovatel má na pro zákazníky na viditelném místě nálepku, jak vysoká je jeho kvalita. Jak se stravují „obyčejní“ lidé doma je jiná otázka. Ačkoliv je v Británii nepřeberná nabídka vysoce kvalitních surovin ve velkém výběru stoupá tu počet obézních lidí. To je ale případ od případu. Záleží na každém, jak se ke svému zdraví postaví.

Královna jen na oko – Mýtus Number 5.

Že královská rodina nikoho nezajímá? Velký omyl, je to přesně naopak! Britové jsou na svou královnu a zemi náležitě hrdí. Jako většina Britů, jsem i já fanouškem královny Alžběty II., která je nejdéle vládnoucím panovníkem na světě. Obdivuji její neustálou vitalitu a chuť do života. Tento rok slaví královna své 90. narozeniny, chystá se mnoho oslav po celé Velké Británii a lidé se dostávají do eufórie. Pořádají se zahradní párty, lidé si zdobí okna plakátama členů královské rodiny, kupují si hrníčky a další upomínky na královskou rodinu. V popředí je už několik let Kate s Williamem a jejich dvě děti, princ George a roční princeznička Charlotte. Kate se stala také módní ikonou a vzorem v oblékání ostatním ženám. Když si vezme něco na sebe, obchodníci nestíhají odesílat objednávky.

Angličanky jsou ošklivé jako noc – Mýtus Number 6.

Angličanky jsou na tom podobně, jako ženy všude jinde ve světě. Možná jsou pro český národ jen moc originální a sebejisté. Proto je na ulicích můžete potkat v lecjakých kreacích. U mladých slečen je to možná dáno i snahou vymanit se ve volném čase z povinných uniforem na školách a tak to často s líčením přeženou. Já to naopak považuji za jejich velké plus.

Vy můžete mít jiné zkušenosti, každý jsme ORIGINÁL a vidíme věci odlišně, což je jenom dobře.

Pište, s jakými mýty, které se tradují, nesouhlasíte Vy?

Adéla Kubešová
Adéla Kubešová

Adéla, autorka e-booku Jak odstrojit 13 strašáků, kteří Ti brání odjet do Anglie

milovnice Anglie a angličtiny

 

10 zaujímavostí, ktoré ste možno nevedeli o USA

Tak ako každá krajina je v niečom zaujímavá a iná, tak aj Amerika je v mnohých veciach úplne iná, ako rôzne cudzie krajiny. V prípade, že žijete v USA a čítate tento článok, sa so mnou možno zhodnete a možno nie.  Každý má iné skúsenosti. Ja píšem na základe len tých vlastných. Keď ste ešte v Amerike nikdy neboli, môžu vás niektoré veci naozaj prekvapiť, presne tak ako pred pár rokmi aj mňa 🙂

1. Pohreb v USA

Keď je v USA pohreb a ide celá pohrebná automobilová posádka, tak tá posádka má prednosť, aj keby sa dialo neviem čo. Napríklad keď je zápcha, alebo keď svieti na semafore zelené svetlo, tak všetci musia zastaviť a celej pohrebnej posádke dať prednosť.

Je to celkom jedno, či ide 5 áut, alebo 150 áut. Všetkým sme povinní dať prednosť. Taký je tu zákon. Autá, ktoré idú na pohreb, musia ísť pekne plynule za sebou. Poznáme ich podľa oranžovej nálepky a čiernym písmom napísané „FUNERAL“.

2. Black Friday

Black Friday, takzvaný čierny piatok, sa odohráva na konci novembra, hneď po polnoci „dňa vďakyvzdania“. Je to nakúpna horúčka. Veľké obchodné reťazce zahajujú veľký výpredaj za výrazne vysoké zľavy. Kupujúci nedočkavo stoja v rade celé hodiny, niekedy už od samého rána až do noci, pokiaľ obchody nebudú otvorené za účelom výpredaja.

Množstvo obchodov v ten deň fungujú celú noc až do približne 6 rána. Keď som sa vybrala po prvý krát na“Black Friday“ nákup o jednej v noci, tak som vedela, že to je posledný krát. Rady boli také dlhé, že som nemala šancu ani po hodine vojsť do obchodu a to nielenže vojsť, ale v ňom sa nedalo ani pohybovať.

3. Oslavy

V USA som mala tú česť sa zúčastniť na nejednej oslave v americkej rodine a poviem vám, sú to úplne iné zvyky ako u nás. Ako jedlo sa podávajú čipsy, kuracie krídelka zvané wingsy, hamburgery alebo hotdogy a rôzne iné jedlá na zakusenie, ktoré sa väčšinou jedia rukami, alebo vidličkou. Vo väčšine prípadov oslávenec objednáva a nakupuje jedlo.

Málokedy je to jedlo pripravované doma. Jedlo si kladiete na jednorazové umelé, alebo papierové taniere, ktoré sa potom vyhadzujú do koša a na návšteve zanechávate po sebe čisto. Nápoje sa pijú tiež z umelých pohárov. Nie je to tak, že všetci sedia za stolom a jedia chlebíčky, alebo jedno hubky. Väčšinou na oslave všetci stoja po skupinkách a takto sa bavia a zhovárajú.

4. Obsluha v obchodoch

Je úplne jedno o aký obchod ide. Či je to malý obchod, alebo veľký značkový obchod, tak obsluha je v 98 percentách veľmi milá. Nepocítite nič také, že „ja nebudem na teba milý, lebo zarábam malé peniaze“ Nie nie je to tak. Oni sú a aj budú na vás milí, a to je jedno či nakúpite veľa, alebo len nejakú drobnosť. Budú k vám takí, ako keby ste utratili tam pol výplaty.

Nikdy som nepocítila diskrimináciu, že keď som kúpila drobnosť, že som nemala viac pozornosti, ako človek ktorý nakúpil toho veľmi veľa. Napríklad pri pokladni v potravinách, alebo v obchodoch z oblečením, vám pokladník, alebo jeho pomocník dáva všetok tovar do tašiek a vy len stojíte a čakáte kedy príde rad na platenie. Pokiaľ tovar zaplatíte, už máte svoj nákup v košíku uložený v nákupných taškách.

stairs-restaurant-people-women-large

5. Sladko slané raňajky

Američania milujú kombináciu sladko slanej chuti jedál a hlavne raňajok. Na raňajky Američania bežne raňajkujú praženicu, k tomu slaninu alebo klobásku, toast poliatý maslom a posypaný práškovým cukrom a k tomu palacinky z javorovým sirupom.

To je kombinácia čo? Keď som ešte žila v Ohiu, tak som mala vo zvyku cez moje voľno chodiť na raňajky do reštaurácie „IHOP.“ Poviem vám pravdu, že mi tá sladko slaná kombinácia celkom chutila 🙂

6. Obsluha banky z auta

Neviem ako je to v iných krajinách, ale v USA je bežné, že keď idete do banky vložiť peniaze alebo šek, tak podídete z autom k takej mašinke a do rúrky vložíte peniaze, alebo šek a zadáte požiadavku do mikrofónu osobe obsluhujúcej v banke. Za pár minút to máte vybavené, bez toho, aby ste stali niekde v rade v banke.

V rôznych „fast foodoch“ sa tiež môžete stretnúť z takouto obsluhou, z ktorou komunikujete z auta. Prichádzate autom, zažiadate si jedlo alebo nápoj, ktorý si prajete a ste obslúžení pohodlne v aute. Viem, že to nie je výhra, len tak sedieť a nechávať sa obsluhovať bez toho, aby ste zdvihli zadok, ale Amerika má všetko uľahčené a niekedy to fakt bodne si len tak v aute prísť a vybaviť svoje veci 🙂

7. Pláže pre psov

V Amerike je normálne, že aj psi majú svoje pláže. Môžu sa tam poriadne vyblázniť a zaplávať si. Na verejné pláže majú psy vstup zakázaný. Väčšinou sú tu pláže čisté, lebo mesto, komu daná pláž patrí sa oň stará. Pláže sú tu bezplatné.

6

8. Price match v obchodoch

Ak pri nákupe daného tovaru zbadáte vyššiu cenu ako v susednom, alebo online obchode, tak po požiadaní a preukázaní rozdielu ceny, vám obchodník môže predať tovar v tej výške, aká je v konkurenčnom obchode. Nie som si istá, či to funguje aj v potravinách ale v rôznych obchodoch, ako napríklad spotrebného tovaru, elektroniky alebo nábytku, to funguje. Cenu porovnajú a pokiaľ je nižšia, tak vám dajú presne takú, aká je u konkurencii.

9. Bezproblémové reklamácie tovaru

To čo milujú mnohí najviac na Amerike, je takmer bezproblémové vrátenie veci do obchodov, v ktorých ste tovar zakúpili. Tovar môžete reklamovať, alebo vrátiť len tak bez dôvodu. Určite sú i výnimky, kde to nie je možné, ale v mnohých obchodoch je to naozaj tak.

Vrátiť môžete tovar do 60 dní alebo aj do 90 dní. Za celých 7 rokov čo tu žijem, som reklamovala veci 4 krát a to v rôznych obchodoch. Všetko prebehlo hladko a bez zbytočných otázok. Bohužiaľ mnohí to veľmi zneužívajú a robia to za účelom využitia vo svoj prospech.

10. Tolalety v obchodoch

Až na pár výnimiek, skoro všade sú v nákupných strediskách toalety pre verejnosť. Je to naozaj skvelé a to na Amerike milujem 🙂

Mohla by som vám vymenovať ešte omnoho viac takýchto zaujímavostí, ale tie čo som tu spomenula, sa mi zdali najviac zaujímavé 🙂

2015-06-27-18-41-25-877       Srdečne vás zdraví Jolka,

autorka eBooku „Amerika na Dosah“

Prečo som odišla pracovať do Rakúska

Vždy som obdivovala ľudí, ktorí majú odvahu cestovať po svete, len tak, sami, bez cestovky a na vlastnú päsť. Ja som takú odvahu (a ani možnosti) dlho nemala, aj keď cestovanie zbožňujem. Boli časy, keď som poznala len cestu z domu do práce a z práce domov…, ale to je iný príbeh. Od detstva som rada cestovala prstom po mape a snívala o tom, že raz precestujem krížom, krážom celý svet.

Roky utekali a ja som sedela doma, chodila do práce, starala sa o rodinu a zabúdala na seba a na svoje túžby. Skončila som s veľkou depresiou a rozhodnutím, niečo zmeniť, nech je to čokoľvek. A tak som pomaly, po kúskoch začala meniť svoj svet a život. Najskôr prišla na rad práca. OLYMPUS DIGITAL CAMERAZanechala som únavnú, monotónnu a ubíjajúcu prácu vo fabrike a vydala sa na skusy do sveta. Najskôr som pracovala v Nemecku, neskôr som sa dostala ako opatrovateľka do Rakúska na dvoj- týždňové turnusy.

Začala som viac zarábať, získala viac času pre seba a znova som si pospomínala na svoje sny a túžby z mladosti. Ale konečne po dovŕšení štyridsiatky som ich začala aj realizovať.

Ako prvý prišiel na rad Paríž. Natrafila som na poznávací výlet za dobrú cenu, nahovorila kamarátku a išlo sa do Paríža. Netrvalo dlho a vybrala som sa, tento krát sama do Ríma a Pissy. Neskôr som navštívila, Florenziu, Amsterdam a ďalšie krásne mestá a destinácie.

Videla som kus Európy za pomerne krátky čas. Cestovanie milujem a kým budem zdravá a budem vládať a môcť, budem poznávať svet.

Odísť pracovať do Rakúska bolo pre mňa zlomovým životným rozhodnutím. Vďaka tomuto rozhodnutiu sa mi podarilo vziať svoj život do vlastných rúk, splatiť dlhy, naučiť sa prebíjať sama v cudzom svete, naučila som sa po nemecky, plním si moje cestovateľské sny.

Už piaty rok pracujem na dvojtýždňovky, čiže pracujem iba šesť mesiacov v roku a druhých šesť mesiacov si užívam voľno, podľa svojich predstáv. Dnes žijem dvojitý život vonku a doma. Vyriešila som si finančnú situáciu aj krachujúci život a viem, že kráčam dobrým smerom. Na Slovensku som mamou, v Rakúsku opatrovateľkou a mám čas venovať sa rodine aj sama sebe. Už svoje túžby neodkladám na bok a nečakám na AŽ.

Od kedy som vo svete, mám veľa času pre seba, ktorý využívam na vzdelávanie, čítanie, cestovanie. Zozbierala som veľa informácií a nabrala mnoho skúseností  zo života v zahraničí. Posunula som sa o veľký kus v mnohých smeroch a naučila veľa o mentalite Rakušanov a o živote v tejto krásnej krajine.

V tomto blogu vám postupne porozprávam o krásnych miestach ktoré som navštívila a budem šťastná, ak sa stanem inšpiráciou aj pre ďalšie ženy, ktoré sa rozhodli kúsok po kúsku zmeniť svoj svet a život k lepšiemu.

13162372_10201829708860723_1165408795_n.png

Marta Kluchová, opatrovateľka v Rakúsku, zberateľka opatrovateľských príbehov, samostatná a všestranná žena a matka dvoch úžasných mladých ľudí.

Autorka e-booku: SOM OPATROVATEĽKA-dva životy jednej ženy

a e-booku : MôJ DVOJITÝ ŽIVOT OPATROVATEĽKY

Dopis z Anglie

Hello!

Jmenuju se Adéla. Píšu o životě v Anglii, kam jsem odjela jako Au Pair ve 40. Později jsem pečovala o manželský pár v romantickém městě Bath a o skoro devadesátiletého pána, bývalého kuchaře u námořnictva. Vařit mu byla výzva a o stravování Britů mě požádal napsat časopis Apetit.

Baví mě angličtina a svou vášeň přenáším i na ostatní jako jazyková trenérka. Nadchl mě pozitivní přístup Britů. Zamilovala jsem si královskou rodinu, mrkvový dort carrot cake, malé koláčky zvané cup cakes a bochánky scones, které se potírají džemem a smetanou. 🙂

Stále se nemůžu rozhodnout, zda mě víc okouzlil Londýn, anebo romantický venkov.

20150917_102049025_iOS

 

Nejčastěji mi lidé pokládají tyto otázky a tak si myslím, že by mohli zajímat i čtenáře Žen ve světě.

1. Proč jsi v ČR nechala vše za s sebou a odjela do Anglie?

Po dlouhých letech v českém zdravotnictví, kde jsem pracovala na směny v nemocnici jako zdravotní sestřička, jsem se cítila vyždímaná jako citrón. Nic mi už nedávalo smysl, chyběla energie a radost ze života. Navíc se přidaly finanční starosti a já jsem hledala řešení své situace. Našla jsem ho ve studiu angličtiny a odjezdu do Anglie jako paní k dětem.

2. Kolik Ti bylo, když jsi odjížděla do Velké Británii?

Do Anglie jsem odjela ve svých 40 letech a udělala tak velkou životní změnu. Psalo se datum 12. 4. 2012. Na den 100 let od potopení Titanicu jsem stála na letišti Gatwick v Londýně.

3. Litovala jsi někdy, že jsi do takového dobrodružství šla?

Ne, bylo to nejlepší a jedno z nejdůležitějších rozhodnutí mého života. Ani chvilku nelituji, i když samozřejmě nebylo vše vždy jednoduché.

4. Je snadné, po té legální stránce, začít žít v Anglii?

Ano, jelikož jsou oba státy členy Evropské Unie můžeme ve Velké Británii žít a pracovat bez omezení a nutnosti víz a splňovat další podmínky. Do některých států musíte mít na účtě vyšší finanční částku a žádat o speciální pracovní povolení. To při cestě do Velké Británie odpadá. Další výhodou je vzdálenost, letecky jste za 1,5 hod. na místě.

5. S jakou úrovní angličtiny jsi odlétala?

Na základní i střední škole jsem se učila jen rusky. Z ruštiny jsem i odmaturovala. Poprvé jsem k angličtině přičichla na mateřské dovolené pár lekcemi v typickém večerním kurzu. Pak byla dlouhá, 12letá pauza. Až 5 měsíců před odjezdem do Anglie jsem absolvovala intenzivní kurz anglického jazyka.

6. Kde jsi pracovala?

První rok jsem se starala o 3letého klučinu jako Au Pair. V dalších 2,5 letech jsem vykonávala na živnostenský list práci hospodyně a pečovatelky.

Poznala jsem systém, který funguje ve Velké Británii a budu ráda, když inspiruji i ostatní měnit životy k lepšímu.

 

I vy můžete restartovat svůj život.

 

Brzy na viděnou v Anglii!

See you in England, soon!

 

Adéla

 

Autorka e-booku ZDARMA Jak odstrojit 13 strašáků, kteří Ti brání odjet do Anglie

Milovnice Anglie a angličtiny

Huráááá! ŽENY VE SVĚTĚ jsou na světě!

VÍTEJTE! VITAJTE! WELCOME! WILLKOMMEN!

Jak vznikl projekt Ženy ve světě?

Dohromady nás svedla jedna úžasná žena, Stáňa Mrázková, která nám ukázala, jak můžeme předávat dál to, co už jsme samy zažily a dobře známe.

Spustily jsme naše projekty, díky kterým pomáháme i ostatním lidem, jak odjet do ciziny a orientovat se v dané zemi a vše ostatní, co je potřeba vědět a zvládnout.

Spojení nás čtyř žen v jeden celek se upeklo v období čarodějnic a společný projekt Ženy ve světě byl „na světě“ na Den lásky, 1. máje 2016.  Ve dny, kdy je magická ženská energie na vrcholu svých sil.

Říká se, že člověk by měl alespoň jednou v životě žít v jiném městě anebo nejlépe v cizí zemi. Je to úplně něco jiného, když v cizí zemi žijete a pracujete tzv. s místními po kupě, než když v zahraničí trávíte pouze dovolenou.

Obohatí vás to o nové zážitky, jak cestovatelské, kulturní tak gastronomické. Poznáte historické podhoubí dané země, zdokonalíte se v jazyku a mnoho dalšího.

Je jasné, že ne všichni máte možnost cestovat po světě a také proto jsme tu my, abychom se s vámi o vše podělily.

Připravujeme pro vás články o našich zkušenostech a zážitcích z ciziny. Těšte se na rozhovory s dalšími ženami ve světě. Již brzy!

Adéla, Jolka, Marta a Míša, Ženy ve světě

Vaše průvodkyně Anglií, USA, Rakouskem a Německem

Update 20. 5. 2016:

Jak se říká změna je život a zažíváme to i my právě teď na vlastní kůži. Jolka Williams z USA se rozhodla vydat jiným směrem a odchází na vlastní přání z Žen ve světě. Bude nám tu chybět, ale respektujeme její rozhodnutí. Jolko, přejeme Ti na Tvé cestě mnoho radosti a štěstí, ať se vydáš kamkoliv.

Update 7. 4. 2017:

Další změna je tu. Michaela Skopalová se rozhodla z projektu odstoupit.

Pokračujeme ve složení Adéla a Marta.

Vaše průvodkyně světem